Uctívači Trpitele

Uctívači Trpitele – 1. část

Dobrodružství Uctívači Trpitele je myšleno jako kampaň pro začínající dobrodruhy. Tato část se odehrává v Záhoří, při čemž další části budou pokračovat, až se hráči přesunou do Podhoří. Pokud by se hráči rozhodli do příběhu nezasahovat, tak se zatím zasáhne alespoň jako děj na pozadí jiných příběhů. Průběh tohoto dobrodružství má několik variant. V první řadě se příběh dělí v závislosti na tom, zda již před tím družina splnila úkol Bílá paní, a utišili mrtvé duše obývající Avenonský Kámen. Další odchylky již tvoří hráči svými činy.

Začínající hráči mohou celé dobrodružství odehrát bez užití kostek a určených hodnot vlastností tak, že v kapitole Probuzení bude po hráčích požadováno pouze vymyšlení způsobu útěku, a v kapitole Finále vymyslí plán, jak zničit kozlí srdce. Dále není třeba, aby hráči použili jakoukoli dovednost nebo magii (i když jim to může mnohé usnadnit).

V závěru tohoto dobrodružství lze získat povolání Tuláka a Druida.

Obyvatelé Říčkovy Poruby jsou blíže popsáni v interaktivní mapě pod mapou Říčkovy Poruby.

Takto označený text je určen pro čtení hráčům. Pro samotnou hru doporučuji text spíše volným způsobem převyprávět.

Úvod – první setkání

(Když do vesnice přijíždí podivná skupinka a vzniká povyk, tak přihlížející hráče spatří procházející Arenovic rodina, a schovají je u sebe doma. Odtud mohou škvírami v okenicích pozorovat další dění.)

    Ve vesnici je slyšet povyk a vyděšené tlumené výkřiky. Lidé se sbíhají, aby z dálky nakukovali zpoza budov a stromů. Když spatří příchozí, rychle utíkají pryč, aby se zavřeli ve svých domovech.
    V posledních dnech z hostince Na Rozcestí a ze Zelené Lhoty přicházejí zvěsti o podivné družině příchozích. Popisovali je jako zmučené mrzáky s téměř nemrtvým vzhledem, kteří hledají místo pro výstavbu svého chrámu. Neuctívají ale žádného ze známých bohů.
    Z dálky je vidět pět jezdců na koních a deset pěších, kteří je následují. Jsou oděni v černé a šedé. Jezdci sedí vzpřímeně, a vzpřímeným držením těla připomínají rytíře. Pomalu projíždějí cestou a rozhlížejí se. Jedou tak pomalu, že se zdá, jako by někoho hledali. Místní Rychtář Levar Říček by je měl uvítat, a zeptat se na účel jejich příjezdu. Nikde ho ale není vidět. Příchozí se zastavili před Hostincem U Hráze. Levar stále nepřichází. Po chvíli se od kovárny začala přibližovat postava. Mohutný obrys postavy s kladivem v ruce prozrazuje, že je to místní kovář Severin Aren. Když se blíží k příchozím, tak z okolních domů vycházejí další tři muži z Arenovic rodu. Dva mají v ruce dlouhé hole a jeden má meč. Zbraně nesou viditelně, ale ne vyzývavě. Postavili se před příchozí, a na chvíli znejistěli.
    Zjev příchozích by většinu lidí vyděsil natolik, že by nebyli schopni slova. Jezdec vpředu je vyzáblý starý muž s chybějícím nosem a ušima. Jeho vyzáblý obličej tak vypadá jako lebka potažená tenkou kůží, která je na tvářích probodnuta několika jehlicemi. Je oblečen pouze do krátkých kalhot a pláště. Kromě tohoto minima oblečení má na sobě spoustu šperků z tmavého kovu. Na krku se mu houpe několik řetězů, na rukou má mnoho náramků a prstenů, a všude po těle má spoustu vypálených a vyřezaných ornamentů. Každý přihlížející brzy pochopil, proč se o nich mluví jako o mrzácích. Levou nohu má bosou, a pravá noha mu končí kousek nad kotníkem. K pahýlu má připevněnou kovovou protézu, která připomíná koňské kopyto. Protéza je přichycena háky zabodnutými do živého masa. Na rukou mu dohromady chybí tři prsty. Jeho tělo je sice vyzáblé, ale tenká bledá kůže obepíná viditelné svaly a šlachy. Ostatní jezdci jsou stejně oblečení starci, a každý je jiným způsobem zmrzačen a zohaven. Jednomu byly odříznuty víčka očí a rty, dalšímu chybí celá paže a většina žeber na levé straně trupu. Pěší lidé jsou stejně oblečeni, ale přes hlavu mají přehozené kapuce, a shrbení hledí do země. Oproti jezdcům působí mladě a zuboženě. Přesto, že je již téměř jaro, tady v horách je stále ještě dost sněhu. Příchozí tak v těchhle podmínkách působí téměř jako nazí. Přesto nedávají najevo, že by se jich zima jakkoli dotýkala. Příchozí si dlouze měří pohledem muže, kteří před nimi stojí. Lidem, pozorujícím tuto scénu, to připadá jako věčnost. Arenovic muži nemohou odtrhnout pohled od těchto podivných příchozích. Severin v mládí spatřil mnoho mrzáků v lazaretu i ve městě. Z žádných ale nevyzařovala taková síla.
    Jezdec nakonec otevřel ústa, a velice pomalu promluvil hlasem tak hlubokým a klidným, že to podtrhovalo pocit, jako by to ani nebyl člověk. „Přišli jsme z veliké dálky, abychom se s vámi podělili o přízeň boha, jenž bude kráčet po téhle zemi. Mé jméno je Braxen, a jsem knězem milostivého Trpitele. Hledáme místo pro výstavbu jeho chrámu. Ve vesnici pod horami nám bylo řečeno, že nás hřeben hor zavede k opuštěnému hradu.“ Arenovic muži pak na Braxena hledí, a hlavou se jim zřejmě honí až příliš otázek. Nakonec Severin promluvil tiše, a jakoby pro sebe. „V těchto končinách uctíváme Lucerana.“ Braxen na to odpověděl. „Až hrad přestavíme, zřeknete se svých bohů... Však uvidíte.“
    Poté se jezdci otočili, a pomalu si razili cestu skrz vesnici nahoru do hor.

Schůze vesnické rady

Po odjezdu uctívačů Trpitele lidé vyšli z domovů, a vyděšeně si začali vyprávět, čeho všeho si na příchozích všimli. Večer se sejde vesnická rada v hostinci U Hráze, aby se poradila o dalším postupu. Nakonec se rozhodnou vyslat posla, aby požádal místního pána, kterým je Lamir Hemalet, pán Záhoří Eletoru, aby vyslal holuba do Pelpetu s žádostí o informace ohledně stoupenců Trpitele. Dále rozhodli, že pokud by s nimi byly nějaké potíže, vypsali by otevřenou zakázku pro dobrodruhy.

Od schůze vesnické rady k únosu dětí uplyne jeden měsíc. V této době hráči nemusí uctívačům věnovat příliš pozornosti. Buď se věnují svým každodenním povinnostem, nebo se zabývají jiným dobrodružstvím. Pokud by se chtěli vydat k Avenonskému Kameni, tak je od toho budou ostatní odrazovat, protože je to již příliš blízko orkskému území, a cesta je nebezpečná. Pokud by se tam přesto vydali, tak je uctívači nepustí, aby se přiblížili. Vždy jim dva až čtyři uchazeči zastoupí cestu, a dobrovolně je nenechají projít. Pokud by se s nimi pustili do boje, tak se po chvilce ukáže Braxen a hráče uspí. Ti se pak po hodině probudí o tři míle dál směrem k vesnici. Pokud se jich budou ptát na informace, tak jim sdělí, že uctívají Trpitele, který je nejmocnějším bohem, a již brzy je poctí svým avatarem. Pokud by se k nim chtěli přidat, tak jim sdělí, že by museli projít přijímáním, ve kterém musí projít mučením, a někdy i mrzačením. Pokud by s tím nějací blázni souhlasili, tak s nimi bude zacházeno stejně jako s unesenými dětmi, s tím rozdílem, že po dvou měsících najatí dobrodruzi porazí uctívače a proti jejich vůli je osvobodí (s touto verzí nepočítám, a proto ji zde více nerozvádím).

Přestavba hradu

Když uctívači dorazí k Avenonskému Kameni, jejich další postup závisí na tom, zda již v hradu byly utišeny duše mrtvých (úkol Bílá paní), nebo ne. Pokud ano, rozdělají na nádvoří stany, a kněz (Braxen) se svými adepty (ostatní jezdci) začnou posílat uchazeče (pěší) pro zásoby a nářadí, a začnou s přestavbou hradu na chrám. Již měsíc poté, kdy začali s výstavbou, zde již bude pracovat na čtyřicet dělníků. Nejprve začnou kácet stromy a stavět střechy. Poté začnou se zednickými pracemi.

Pokud zde duše mrtvých nebyly utišeny, kněží vycítí nebezpečí, a utáboří se čtyři míle od hradu. Zde vyčkají dva měsíce a jeden táden, než dva vyslaní uchazeči přivedou vymítače. Ten duše mrtvých odstraní, a přestavba započne opožděně.

Únos dětí

Trpitelovi uctívači se neustále snaží rozšířit své řady. Z tohoto důvodu jsou ochotni využít situace k únosu neopatrných dětí, které následně vychovají pro svou výru. Bojí se ale prozrazení a otevřeného konfliktu. Proto neunesou žádné dospělé osoby, ani děti v doprovodu dospělých, nebo děti ve větší skupince. Pro svou jednoduchost udělají výjimku pouze Monarovi. Také mají strach unést někoho poblíž vesnice nebo jiného obydlí.

Peretovic děti Letin a Manita měsíc po příchodu uctívačů sledovali svého postiženého strýce Monara Pereta, který se rozhodl jít na procházku do hor ke skalce, kde je jeho oblíbené místo asi 8 mil od vesnice směrem k Avenonskému Kameni. Pod skalkou v tu dobu odpočíval pátrač uctívačů. Je to mladý, hubený a shrbený muž, který je oblečen pouze do spodního prádla, kolem pasu má namotané tenké lano, a je ověšen kovovými kroužky připnutými do své kůže. Jeho šlachovité tělo zdobí četné jizvy a vypálené ornamenty. Koutky jeho úst jsou trvale proříznuty, což společně se zuby zabroušenými do špiček tvoří zjev stvůry. Chvíli se spolu bavili, než pátrač zjistil, že konverzace s Monarem nebude příliš plodná. Brzy si ale všiml pozorujících dětí a vylákal je z úkrytu. Pátrač si odmotal lano, obě děti i Monara přivázal za ruce, a odvedl je na hrad/do tábora k uctívačům. Pokusí se na dětech i na Monarovi provést přijímací rituály. U Monara ale brzy zjistí, že to nikam nevede. Vzhledem k jeho postižení se rozhodnou, že bude bezpečné ho pustit na svobodu.

Ve vesnici nastane povyk. Peretovic odpoledne začnou vyšilovat, že se jim ztratily děti, a začnou je hledat všude po vesnici. Ostatní je odbydou s tím, že je dnes viděli s Monarem, a že se nakonec ukážou. Když se děti ani do večera nevrací, tak již všichni připouští, že se jim muselo něco stát. Ráno se vesničané chystají zahájit pátrání po dětech.

    Na Louce se sešli snad všichni muži z vesnice. Levar Říček, místní rychtář, stojí na bedýnce, organizuje skupiny, a určuje, která skupina prohledá které okolí. Když všechny skupiny věděly, kde mají hledat, tak začal popisovat, co měly děti na sobě. V tom se z davu ozvalo „Monar! Támhle jde z lesa!“. Monar se k ostatním šourá, při čemž kulhá na pravou nohu. Po těle i v obličeji má patrny hluboké šrámy. Tváří se ublíženě, a když se blíží k davu, Ronas Aren mu vykročil naproti. Monar mu padl do náruče a pláče jako malé dítě. „Kde jsou děti Monare?“ Když neodpověděl, zvedl ho do náruče, a odnesl ho k němu domů. Ostatní na Monara celou cestu pokřikují, a ptají se po dětech. Všichni ale vědí, že nedokáže na nic smysluplně odpovědět. Když ho Ronas uložil na lůžko, přistoupila k němu Noela Říčková. Vše potřebné již měla nachystané a ihned začala ošetřovat Monarovy rány. Když si všimla zvědavců, nakukujících jí přes rameno, hlasitě se rozkřikla a všechny vyhnala z domu. Před domem se mačká celý dav mužů, i žen z vesnice. Hodinu všichni čekají venku, a spekulují mezi sebou, než ze dveří vyšla Noela, aby jim sdělila: „Monarovy rány jsem ošetřila, a bude zdravý. Teď si ale musí důkladně odpočinout. Dala jsem mu tišící sirup a bude dlouho spát. Ohledně dětí se ho můžeme pokusit vyslechnout, až se probere. Stejně nám to ale nejspíš nebude nic platné.“

Když se Monar probere, otec dětí Hagron Peret ho vyslechne. Nedozví se však nic. Monar odmítá mluvit. Ovšem vzhledem k jeho postižení ani neočekával, že by z něj nějakou užitečnou informaci dostal. Večer nechá svolat vesnickou radu. Tam Noela uvede, že Monarovy rány byly způsobeny řezem ostrou čepelí a zataveny žhavým železem. Levar uvede, že zpráva z Galenoru říká, že uctívači Trpitele měli svou sektu i tam, ale byla zakázána. Král momentálně tuto záležitost nebude řešit vojensky. Vzhledem k situaci v okolních zemích potřebuje držet celou posádku v Galenoru. Proto mohou požádat o pomoc pouze místního pána Hemaleta. Vesnická rada vyvodí, že Monarovy zranění museli způsobit Uctívači, a rozhodnou se proti nim vyrazit sami.

Konfrontace

Arenovic a Lauhenovic muži se rozhodnou vyrazit na Avenonský Kámen a získat děti, i kdyby je měli vybojovat. K nim se přidají i někteří muži z ostatních rodin. Dohromady tvoří jedenáctičlennou skupinu. Žádají i ostatní, aby se přidali. Nikdo další ale jít nechce. Požádají i hráče. Pokud přijmou, dají jim krátké luky a toulec s deseti šípy. Dále jim sdělí, že pokud by došlo k boji, budou se držet vpovzdálí a neohrozí se. Arenovic mají meče a štíty, ostatní si vzali kopí a luky. Skupina jde ostřejším tempem, ale v nepříznivém počasí. I přes silné sněžení dorazí k Avenonskému kameni již před polednem druhého dne.

Konfrontace - verze 1

Pokud jsou uctívači uvnitř hradu, nachází se zde pět kněží, pátrač a čtyřicet dělníků. Nebe je zatažené. Fouká vítr a lehce sněží. Přesto, že je již duben, takhle vysoko v horách je zima stále ještě mrazivá.

    Kněží s deseti dělníky vycházejí před hrad, aby se s vámi setkali. Kněz Braxen stojí opět vpředu a pomalu promluvil svým hlubokým hlasem. „Očekával jsem, že přijdete. Náš pátrač objevil vašeho člověka s mnohými zraněními pod skálou. Zřejmě byl napaden gobliny. Vzali jsme ho k nám a řezné rány jsme mu ošetřili a zatavili. Chtěli jsme mu poskytnout i další léčbu, ale bohužel nám uprchl v momentě, kdy si ošetřující šel pro medikamenty. Zřejmě je příliš prostý, než aby pochopil, že jsme mu pomáhali.“
    Muži z vesnice chvíli mlčí. Nakonec promluvil Valim Lauhen. „Monar nebyl sám, kdo byl v lese. Byly s ním dvě malé děti.“
    Braxen se krátce zamyslel a zamračený odpověděl. „Ten muž tam ležel sám. Pokud byli skutečně napadeni gobliny, tak se mohli rozprchnout. Možná teď bloudí po lese a hledají domov. Vyšlu patnáct uchazečů a pátrače, aby prohledali okolí místa, kde jsme toho muže našli.“
    Severin na to zvolal o něco hlasitěji, než měl v úmyslu. „Monarovy zranění způsobila ostrá čepel, ne nějakej gobliní rezavej kus železa!“ 
    „Jeho rány byly proříznuty a vyčištěny, aby se mohly lépe hojit. Nemáme nijaký zájem komukoli působit zranění. Jsme kněží, ne bandité“
    Po těchto slovech se otočil a vplul mezi dělníky. Následně se i ostatní otočili a odcházejí zpět do hradu.

Pokud se pokusí vejít na staveniště, zarazí je pět uchazečů se slovy, že od počátku stavby se již jedná o posvátné území, na které nemůže vstoupit nevěřící. Pokud se přesto pokusí do hradu vejít, dělníci jim zastoupí cestu. Pokud by trvali na vniknutí i za pomoci násilí, jeden z adeptů během dvou kol vyvolá tak husté sněžení, že hráči neuvidí dál než dva sáhy před sebe. Další adept vyvolá silný vítr, který působí pouze na vesničany a na hrdiny, a donutí je ustoupit. Jedná se o magii vyvolanou Trpitelem, kterého uctívají, a nelze se proti tomuto nijak bránit. Pokud se tak stane, vesničané se vrátí zpět do vesnice a svolají vesnickou radu. Pokud k tomuto nedojde, vyčkají na příchod pátrače.

Pokud by hráči použili čtení myšlenek, nebo by jinak odhalili, že Braxen lže, a chtěli by to říct vesničanům, nebudou jim to příliš věřit. Pokud by se nějak pokoušeli útočit na kněží, budou reagovat sněhovou bouří a větrem, stejně jako při pokusu o Vniknutí. Pokud by se hráči pokusili vplížit do hradu nenápadně, přejdi ke kapitole vniknutí. Vesničané si v takovém případě odpočinou, něco pojí, a pokud se hráči do hodiny nevrátí, tak vyrazí s pátračem.

Konforntace – verze 2

Pokud uctívači táboří, a čekají na příchod vymítače, nachází se zde jedenáct kuželovitých stanů z bílého plátna, ve kterém se nachází pět kněží, pátrač a osm dělníků. Nebe je zatažené. Fouká vítr a lehce sněží. Přesto, že je již duben, takhle vysoko v horách je zima stále ještě mrazivá.

    Braxen spolu s dalšími devíti uctívači vykročili naproti, aby se s vámi setkali zhruba deset sáhů před tábořištěm. Kněz Braxen stojí opět vpředu a pomalu promluvil svým hlubokým hlasem. „Očekával jsem, že přijdete. Náš pátrač objevil vašeho člověka s mnohými zraněními pod skálou. Zřejmě byl napaden gobliny. Vzali jsme ho k nám a tržné rány jsme mu ošetřili a zatavili. Bohužel jsme mu v těchto podmínkách nedokázali poskytnout lepší péči. Chtěli jsme, aby si zde alespoň odpočal a nabral sílu. Ovšem rozhodl se ihned odejít. Zřejmě je příliš prostý, než aby pochopil, že jsme mu chtěli pomoct.“
    Valim Lauhen rozčileně vykřikl. „Monar nebyl sám, kdo byl v lese. Byly s ním dvě malé děti!“
    Braxen se krátce zamračil, ale nakonec klidným hlasem odpověděl. „Ten muž tam ležel sám. Pokud byli skutečně napadeni gobliny, tak se mohli rozprchnout. Možná teď bloudí po lese a hledají domov. Vyšlu pátrače se dvěma uchazeči, aby prohledali okolí místa, kde jsme toho muže našli.“
    Severin Aren na to hlasitě zakřičel. „Lžete! Monarovy zranění způsobila ostrá čepel, ne nějakej gobliní rezavej kus železa! Jestli nám nevydáte děti, tak to vaše tábořiště prohledáme a vezmeme si je!“ 
    Braxenova tvář na malý okamžik dala znát podrážděnost. Ihned se ale ovládl a pokračuje klidným hlubokým hlasem. „Jeho rány byly proříznuty a vyčištěny, aby se mohly lépe hojit. Nemáme nijaký zájem komukoli působit zranění. Jsme kněží, ne bandité. Ovšem pokud nám budete chtít ublížit, Trpitel nás ochrání.“
    Valim Lauhen se pokusil ovládnout, a klidným hlasem pokračuje. „Omlouváme se, nepřišli jsme na vás útočit. Jistě ale pochopíte, že i na vás v této záležitosti padá podezření.“

V tento okamžik si hráči mohou hodit na ověření moudrosti s obtížností 12. Pokud uspějí, uslyší ze stanu slabé vyjeknutí, které mohlo patřit dítěti.

    Braxen chápavě pokýval hlavou a pokračuje. „Chápu vaše obavy, ovšem o vašich ztracených dětech se dozvídám až od vás. Vyčkejte zde, pátrač tu bude brzy. Po těchto slovech se otočil a vplul mezi dělníky. Poté se všichni otočili a odcházejí zpět do hradu.

Pokud se hráči budou snažit vzburcovat vesničany, aby vtrhli do tábora, tak je odbydou. Pokud se sami pokusí do tábora vběhnout, dělníci jim zastoupí cestu, a jeden z adeptů během dvou kol vyvolá tak husté sněžení, že neuvidí dál než dva sáhy před sebe. Další adept vyvolá silný vítr, který působí pouze na vesničany a hrdiny, a donutí je ustoupit. Jedná se o magii vyvolanou Trpitelem, kterého uctívají, a nelze se proti tomuto nijak bránit. Pokud se tak stane, vesničané se vrátí zpět do vesnice a svolají vesnickou radu. Pokud k tomuto nedojde, vyčkají na příchod pátrače. Pokud hráči slyšeli vyjeknutí v tábořišti a řekli to ostatním až stranou od uctívačů, zjistí, že někteří to slyšeli také. Ovšem nikdo si není zcela jistý tím, zda to bylo skutečně vyjeknutí dětí.

Pátrání

Skupina čeká, dokud nepřijde pátrač s uchazeči, aby je zavedli na místo, kde nalezli Monara. Následně během cesty nikdo z dělníků neřekne ani slovo. Pouze hledí do země kousek před sebe a jdou. Pátrač na otázky odpovídá slovy „míň slov, rychlejší kroky“. Pátrač má energický a pisklavý hlas. Vesničané se s ním nesnaží příliš mluvit, a spíše dávají najevo svůj odpor.

   Po třech hodinách vás Pátrač dovedl zasněženým lesem ke skalce, která je zasazena do svahu. Pod ní pátrač ukazuje na zem a hekticky vykřikuje. „ Tady, TADY!! Muž ležet a spát! Oči zavřené! Já zvedl, on vzbudil. Hekal a křičel! Tady! Já odnesl! My teď hledat! Já najít! Vy jít, my hledat!“ Místo je již zapadané silnou vrstvou sněhu a nejsou zde patrny žádné stopy. Pátrač začal zkoumat sníh a čichat kolem. Ohledává skálu i stromy okolo. Poté odešel spolu s uchazeči do lesa.

Pokud hráči budou pečlivě zkoumat místo, kde měl Monar ležet, nenajdou pod sněhem žádné stopy, ani krev. To hráčům může potvrdit, že uctívači lžou. Vesničané se pak vrátí do vesnice ráno dalšího dne. Již v poledne svolají vesnickou radu, kde sdělí, co zjistili.

Vesnická rada

Někteří jsou ochotni přistoupit na tvrzení uctívačů, a někteří v tom vidí únos. Rozhodnutí bude záležet na tom, zda byly objeveny některé důkazy. Výchozí stav je 14 členů rady, kdy 5 členů věří, že děti unesli uctívači, a 9 věří, že utekli před gobliny, nebo se zatoulaly v lese.

- pokud hráči nalezli chybějící stopy a krev ve sněhu a sdělili to vesničanům, přesvědčí tím 4 členy, že uctívači lžou, a mají děti.
- pokud hráči slyšeli vyjeknutí dětí a upozornili na to vesničany, někteří potvrdí, že něco také zaslechli, ale nejsou si jistí tím, co to bylo. Toto přesvědčí jednoho člena rady, že děti mohou být uneseny uctívači.
- pokud někdo s dostatečnými znalostmi ohledá Monarovy zranění, zjistí, že se nemohlo jednat o rány, které by byly až dodatečně proříznuty a vypáleny, a upozorní na to včas vesničany, mohou tím přesvědčit tři členy rady, že uctívači lžou, a mohou ukrývat děti.
- pokud hráči dokáží číst myšlenky, nebo jinak odhalit lež, a upozorní vesničany na to, že Braxen lhal, záleží, zda vesničané dostatečně důvěřují jejich schopnostem. V závislosti na této důvěře mohou přesvědčit 0 – 4 členů rady.
Pokud se nepodařilo přesvědčit alespoň 8 členů rady, že děti unesly uctívači, budou organizovat pátrání po okolí celý měsíc. Poté vyhlásí zakázku pro dobrodruhy.

Levar Říček sdělil vesničanům, že zdejší pán bez dostatečných důkazů nebude ve věci podnikat žádné opatření, a nebude riskovat otevřený spor s žádnou církví. Musí si tedy najmout dobrodruhy. Pokud se podaří přesvědčit 8 nebo více členů rady, rozhodnou se vybrat finanční obnos od vesničanů, a nabídnout je jako odměnu za zakázku pro dobrodruhy. Vyšlou posla, který toto předá zdejšímu pánu, kterým je Lamir Hemalet, pán Záhoří Eletoru, který žije na Hrádku Větrolam. Lamir poté vyšle holuba do Vraní Skály, odkud se zpráva rozšíří do Pelpetu a Galenoru. Každý přesvědčený člen rady zastává jeden rod, a každý takový rod přihodí 100 stříbrných (10 zlatých, zlato ale nevlastní). Pokud se tedy podaří přesvědčit jedenáct členů rady, odměna za osvobození dětí bude činit 1100 stříbrných (110 zlatých). Na tuto zakázku odpoví skupinka dobrodruhů, která za tři týdny od vyslání nabídky dorazí do Říčkovy poruby. Důvodem, proč přijali tuto nabídku za tak nízkou odměnu, je ten, že si od úspěšné záchrany dětí slibují pověst zachránců a dobrodinců, a také předpokládají, že se o ně vesničané na dlouhou dobu dobře postarají.

Příchod dobrodruhů

Tři týdny poté, co vesničané vyrazili k Avenonskému Kameni, dorazili dobrodruzi. Již na kraji vesnice je kolemjdoucí poznávají, s nadšením je vítají, a někteří se jim dokonce klaní, jako by měli šlechtické tituly. Jsou čtyři. Vpředu jde Elfka v usňové zbroji s kopím připevněným na zádech. Za ní jde mladý Rytíř v polo-plátové zbroji s dlouhým mečem u pasu. Jako třetí jde jakýsi mladý muž s poněkud tmavší pletí, který dle výrazných rysů nepochází z Eletoru. Je oblečen v drahém rouchu, a zdá se, že nenese žádnou zbroj, ani zbraň. Jako poslední jde hobit. Je oblečen prostě, a není nijak vyzbrojen. Ve své drobné ručce drží otěže naloženého soumara. Zřejmě to bude jejich sloužící.

    Elfka se zeptala kolemjdoucí ženy, kde nalezne Hostinec U Hráze. Když ji žena ukázala směr, zamířili do hostince, kde vyčkají na příchod Levara Říčka. Levar po jejich příchodu připevnil na dveře hostince ceduli „Zavřeno, nevstupovat!“, a začal dobrodruhům sdělovat, co všechno se zde událo, a co zjistili. Mezi tím se zpráva o příchodu dobrodruhů po celé vesnici rozšířila jako požár, a místní se slézají venku před hostincem. Všichni si špitají, a vyčkávají.
    Když dobrodruzi vyšli ven, nastalo hrobové ticho. Rytíř však tuto situaci zřejmě očekával, a brzy se ujal slova. „Nic se nebojte dobří lidé, pokud jsou vaše děti drženy těmi uctívači Trpitele, budou již brzy doma! Jsem sir Taronin Valherk z Galenoru. Tato krásná elfí divožena je Isurien ze Svatého Hvozdu! Zde je Amadar, mladý mistr magie! A ne všichni si možná povšimli našeho malého společníka Bantena, kterého nikdo nedokáže přechytračit! Hned zítra ráno vyrazíme do hor a vaše děti zachráníme!“ Kdesi z davu bylo slyšet Severina Arena, jak si pro sebe bručí „Jestli mácháš mečem, jako meleš pantem, tak je mi jich skoro líto“. Taronin si odkašlal, a pokračoval. „Teď nám prosím dejte čas, abychom si připravili vše potřebné, a zjistili, co je možné.“ Po těchto slovech dobrodruzi zase vešli zpět do hostince.

Sir Taronin Valherk z Galenoru je mladý šlechtic, který se rozhodl hledat slávu ve světě. Je to nezkušený bojovník s velikým počátečním kapitánem. Proto se pokusil najít si k sobě zkušenější lidi.

Isurien ze Svatého hvozdu je mladá druidka. Opustila uzavřenou komunitu elfské společnosti, aby poznala svět a rozmanitost přírody. Je sice zatím nezkušená, ale je vzdělaná a dobře vycvičená.

Amadar Isayen studoval magii na univerzitě v Yarenu. Naučil se ovládat určité základy magie, ale byl vyloučen pro opakované porušení kázně dříve, než se mohl stát skutečným kouzelníkem. Od té doby se snaží budovat si image mocného mistra magie.

Banten „Kapička“ Stolička je zkušený tulák. Ve skupině působí nenápadně a neškodně. Ve skutečnosti drží skupinu při životě. Přijímá zakázky, vymýšlí plány, a odvádí většinu práce. Pokud se ho někdo zeptá, proč mu říkají kapička, odbyde ho tím, že o tom nechce mluvit. Neříká se mu tak z důvodu nějaké pohlavní nemoci, ale ve skutečnosti jen někomu přišlo zábavné říkat Kapička Stolička.

Další den ráno dobrodruzi vyrazí k Avenonskému Kameni. Pokud se k nim hráči budou chtít přidat, razantně je odmítnou s tím, že práci vykonají pouze sami.

Verze 1

Pokud jsou uctívači uvnitř hradu, zastaví se vpovzdálí v lese. Isurien z lesa obhlédne hrad kolem dokola. Zjistí, že několik uctívačů se pohybuje po hradě, ale nikdo zřejmě nehlídkuje a nedívá se do okolí. Brána je již improvizovaně vystavěna. Následně Banten vyleze po skále na dvůr, aby se nenápadně proplížil budovami, a zjistil, kde jsou děti drženy. Na území hradu ale působí magie Trpitele, která kněžím prozradí narušení místa. Banten mezi tím nalezne vstup do sklepních prostor. Proto spustí lano ostatním, a vplíží se do sklepů. Naleznou místnost, která je zřejmě mučírna. Tam naleznou obě děti bledé a hubené, připoutané na dřevěných stolech. V obou dětech jsou zapíchány tenké zubaté čepele. Do místnosti vešli kněží a pozorují znechucené dobrodruhy. Braxen svým klidným hlubokým hlasem sdělí, že děti učí Trpitelově cestě, a zbavují je bolesti a slabosti. Taronin zaútočí mečem na Braxena a Amadar s Isurien ho podpoří dalšími útoky. Banten využil nepozornosti a proklouzl k východu, aby nepozorovaně zaútočil do zad. Během plížení se přiblížil k Braxenovi, a spatřil v jeho rouchu uloženou knížečku, kterou mu nenápadně odebral. Kněží užili magie, díky které se dokázali ubránit a přešli do protiútoku. Taronin a Amadar zakrvácení padli na zem. Isurien se přeměnila ve vlka, proklouzla mezi kněžími a společně s Bantenem uprchla ze sklepů. Oba poté sjeli po laně a prchli do lesů. Pátrač se momentálně nenachází v hradě, aby ho poslali lovit uprchlé dobrodruhy.

Verze 2

Pokud uctívači stále táboří před hradem, tak se dobrodruzi zastaví v dostatečné vzdálenosti, a Isurien z lesa obhlédne tábor kolem dokola. Zjistí, že se v táboře nachází Braxen, čtyři adepti a osm dělníků (pátrač se obvykle pohybuje někde v horách a mapuje okolí). Proto se rozhodnou upoutat pozornost uctívačů, a Banten mezi tím nenápadně prohledá stany. Taronin, Isurien a Amadar proto vyjdou před tábor a zvolají na Braxena, aby se s nimi setkal. Kněz, společně s adepty a s většinou uchazečů vykročí k nim. Proti uctívačům se i přes jejich děsivé vzezření dobrodruzi cítí silní, a proto Taronin začne s výhružkami, aby jim děti vydali, nebo že zaútočí. Banten prohledává stany, přičemž v jednom stanu nalezne malou knížečku, kterou si prozatím ponechá. V dalším stanu nalezne svázané děti v jednom ze stanů. Jejich těla pokrývají hluboké řezné rány a vypálené znaky, a jsou stěží při vědomí. Když přeřízne pouta a vzbudí je, stěží se postaví na nohy. Pokusí se je nenápadně vyvést. Když už se zdá, že se únik podaří, chlapec zakopl a upozornil tím na sebe. Kněží se okamžitě chystali zaútočit magií, ale nejprve museli čelit útokům ostatních dobrodruhů. Po krátkém boji Taronin a Amadar padli na zem do sněhu. Děti byly příliš slabé a nebyly schopné dostatečně rychle uprchnout. Proto Banten zvedl holčičku, a uprchl s ní. Isurien se přeměnila ve vlka. Pokusila se doběhnout pro chlapce, ale uctívači ji odřízli cestu. Proto uprchla do lesů. Uctívači oba dobrodruhy pronásledovali. Banten v hlubokém sněhu nedokázal příliš rychle utíkat i s dítětem v náručí. Proto ji odložil. Ještě jí sdělil, že se pro ni znovu vrátí později, a uprchl. Banten a Isurien dál prchají bez delšího odpočinku zpět do vesnice.

Návrat dobrodruhů

Oba dobrodruzi se do Říčkovy Poruby vrátí hluboce otřeseni jak ztrátou svých druhů, tak i praktikami uctívačů. První den téměř nemluví. Až druhý den se Banten začne opíjet, a odpoledne se rozmluví.

    „To, co se událo v horách, jde mimo mé chápání. Ty kněží znají podivná kouzla. Já už v minulosti viděl čarovat všelico, ale tohle bylo něco jiného. Myslím, že jim ten Trpitel poskytuje určitou moc. Možná to jsou mrzáci, ale jsou to pěkně děsiví mrzáci. A ty děti! Nemám ani odvahu vzpomínat na to, co jim provedli. Touhle dobou už musejí být obě mrtvé. Je mi to velice líto. Rád bych jim nějak pomohl. Ale k těm kněžím se už nepřiblížím. Zítra opustím hory. Tenhle kult je i v Podhoří. Vyrazím raději někam mimo Eletor, pryč od těchhle zrůd…. A abych nezapomněl! Nalezl jsem (u Braxena/v jeho stanu) tenhle notes. Neumím ho přečíst. Mám ale pocit, že v něm může být něco užitečného. Nechám vám ho tu pro další případné dobrodruhy, kteří by to třeba dokázali přeložit.“

Více se o tom již odmítá bavit. Další den se sbalil a odjel. Jejich soumara si vzal s sebou. Isurien zůstala ve vesnici, aby dál truchlila. Většinu času se potuluje okolo vesnice, nebo leží někde v trávě a přemýšlí. S ostatními mluví, ale o tom, co se stalo u uctívačů, mluvit nechce. Pokud s ní budou hráči mluvit, může jim říct, že s magií uctívačů nelze soupeřit přímo. Také jim řekne, že děti jsou stále naživu, a že musí neskutečně trpět. Pokud se ji hráči budou snažit přesvědčit, aby se spolu s nimi pokusila o jejich záchranu, tak odmítne. Nabídne jim ale odměnu 200 zlatých, pokud pomstí její mrtvé druhy.

Knihu, kterou Banten nechal v hostinci, další den odnesl Levar Říček místnímu kouzelníkovi Renerovi. Ten následně zjistil, že kniha je psána v jazyce zplozenců (pekelníků). Přeloží ji, a zjištěné informace přednese vesnické radě. Tyto informace je také ochotný sdělit komukoli, kdo se zeptá.

    „V knize je popsán způsob, jakým vyvolat přízeň Trpitele, a získat tím jeho moc. Trpitel vyžaduje od svých uctívačů absolutní oddanost, kterou mohou prokazovat především ochotou mrzačit vlastní tělo, nebo si působit bolest, trpět hladem, chladem, nebo prožívat jiné útrapy. Všechny takové projevy oddanosti Trpitel svému uctívači nějakým způsobem vykompenzuje, a navíc mu uvolní kousek své moci. Trpitel ale nemá moc po celém světě. Aby ji mohl poskytovat uctívačům, musí jim být na blízku pekelná modla. Je to znesvěcená hliněná soška kozla, ve které je uloženo bijící kozí srdce. Pokud by byla soška rozbita, a srdce v ní bylo zničeno, nebo probodnuto, tak by pouto s Trpitelem bylo v daném místě přetrženo, a uctívači by pak byli pouze mrzáky. Dle mých znalostí ten Trpitel není bohem. Musí to být mocný démon, nebo nějaký jiný pekelník. Cílem uctívačů je dle knihy jistý rituál, kterým Trpitelovi stvoří jeho avatara. Zplozenci mohou být mocní, ale o svou sílu se neradi dělí. Předpokládám, že uctívače pouze využívá pro získání avatara a poté je opustí. Dle všeho k rituálu potřebují silné zdravé tělo, do kterého se Trpitel vtělí. Následně musí rozbít pekelnou modlu a sníst bijící kozí srdce, aby se v těle udržel.“

Nešťastný otec

Otec dětí Hagron Peret je osamělý vdovec. Jeho žena před třemi lety zemřela během zimy na zápal plic. Proto žije se svým bratrem Monarem a se svýma dvěma dětma. Dříve měl děti tři. Nejmladší ale zemřelo na nemoc ještě jako batole. Dva týdny poté, co se vesničané vrátili od Avenonského Kamene je psychicky na dně. Po vesnici kolují zvěsti, že se pokusil oběsit ve svém domě, ale někdo z Arenů ho na poslední chvíli uviděl, a chytil ho těsně před tím, než skočil ze stoličky. Jeho blízcí se však neustále bojí, že se to pokusí zopakovat. Hráči by měli mít pocit, že je potřeba co nejdříve zasáhnout, a zachránit děti, než si Hagron vezme život. Vesničané však pouze doufají v příchod dalších dobrodruhů a čekají.

Vniknutí

O osvobození dětí se hráči mohou pokusit vniknutím do tábora, nebo do hradu. Pokud k tomuto dojde poté, co se najatí dobrodruzi vrátili po nezdařeném pokusu o osvobození, tak je bude nenápadně stopovat Isurien. V boji jim však nijak nepomůže.

Tábořiště

Pokud se hráči pokusí vniknout do tábora, nebudou to mít snadné. Tábor je zasněžený, což plížení velice znesnadňuje. Tábor je dostatečně osvětlen pochodněmi a malým ohništěm. Zasněžená krajina navíc poskytuje relativně dobrou viditelnost i ve tmě. Uchazeči přes den tráví čas mimo stany, tak je téměř nemožné, aby se v běžných podmínkách proplížili k dětem. V noci drží hlídky, vždy dva uchazeči. Ideální příležitost pro plížení, ať už ve dne nebo v noci, bude v silné sněhové vánici, které tu jsou v této době poměrně časté. Během vánice je většina uctívačů schovaná. Ti, kteří musejí zůstat venku, aby střežili, budou sedět a choulit se někde v závětří u stanu nebo u stromu. Viditelnost v takové chvíli bývá nízká. Pokud by se venku plížil jeden nebo dva hráči, a neuspěli by v hodu na nenápadnost, tak i přes to, to nikomu nebude podezřelé, a nebude se obtěžovat vyhlédnout ze stanu. Problém může nastat pouze v případě odhalení strážemi. V případě odhalení mohou hráči utéct, pokud to udělají okamžitě. Pokud budou chtít bojovat, tak je kněz uspí, ještě než k boji dojde. Celá kapitola vniknutí by měla dopadnout uspáním a únosem hráčů.

- Pokud se hráčům nepodaří zachránit děti, a uprchnou z tábora, dostihnou je kněží na koních a na dálku je uspí. Může to probíhat například tak, že utíkají před jezdci, kteří jako by pluli krajinou a žádný terén ani stromy je nezpomalují. Hrdinové mají pocit, že jim ještě zbývá menší náskok, když v tom se jim zatmělo před očima a ztratili vědomí.
- Pokud si hráči zvolí za cíl zničení pekelné modly místo osvobození dětí, tak kněz pozná, že se k ní někdo přiblížil, a okamžitě hráče uspí. Modla je uložena v masivní zamčené truhle, která leží v Braxenově stanu.
- Pokud se hráči prozradí během plížení v táboře, a dostatečně rychle neutečou, ze stanu vyjde kněz, a ihned hráče uspí.
- Pokud se hráči proplíží do správného stanu, naleznou obě děti. Jsou sice bledé a hubené, ale jsou naživu. Po těle mají mnoho ran od řezání čepelí a pálení žhavým železem, a jsou svázané. Pokud hráči nemají ostrou čepel, tak lana mohou bez problémů rozvázat. Děti jsou velice slabé, ale když spatří hráče, tak zbystří. Pokud se proplíží ven a opustí s dětmi tábor, kněží poznají, že se děti vzdálily od tábora, a vyrazí za nimi na koních. V takovém případě je kněží na koních znovu dostihnou a uspí. Děti ale uspaný nebyly, a utíkaly dál. Isurien, která sledovala dobrodruhy, již na děti čekala, aby je schovala. Následně jim pomohla utéct.

V momentě, kdy jsou hráči uspaní, přejdi ke kapitole Probuzení.

Hrad

Pokud kněží sídlí v hradě, tak hráči musejí překonat hradby, bránu nebo sráz. Přes den uchazeči pracují na rekonstrukci, a pohybují se prakticky všude po hradě, i v jeho okolí. Pokud by hráči vzali hrad útokem, tak nakonec vyjde Kněz, který hráče uspí.

V noci je vzhůru pouze několik uchazečů, kteří hlídkují, ale příliš velkou snahu při tom neprojevují. Ostatní dělníci jsou v noci unavení a většinou spí. Na území hradu je neustále aktivní aura, která knězi prozradí jakékoliv narušení. Hráči se mohou proplížit buď postupně celým hradem, nebo mohou zamířit rovnou do sklepa. Po celém hradě není pro hráče nic zajímavého k nalezení. Pokud by se něčím prozradili, nebo by začali útočit (i nepozorovaně), tak vyjde kněz, který hráče uspí.

Když hráči vejdou do sklepa, tak vstoupí do malé chodby se čtyřmi dveřmi. Na zemi je vyznačen kruhový ornament s pěticípou hvězdou uprostřed. Jedny z dveří jsou masivní okované dveře s kvalitním zámkem. Ty vedou do pokoje kněze. Chatrné děravé dveře vedou do skladiště s jídlem. Masivní oplechované dveře vedou do mučírny (kterou uctívači nazývají studovna). Kvalitní dřevěné dveře zdobené runami vedou do svatyně.

Pokud hráči dokáží odemknout dveře ke kněžímu, tak je již bude očekávat, a ihned je uspí.

Pokud hráči pootevřou dveře do svatyně, mohou nastat dvě možnosti. Pokud byly uctívači od počátku v hradě, tak zde naleznou dva dělníky při modlitbách, kteří provádějí sebemrskání. Pokud uctívači po svém příchodu rozbili tábor a čekali na vymítače, bude se zde modlit uctívač. Ten klidně sedí a tiše pronáší modlitby, při čemž má do obou ramen hluboce zabodnuty úzké zubaté čepele. Proti modlícím se je umístěn dřevěný oltář, na jehož vrcholku leží hliněná soška ve tvaru kozla. Pokud hráči zaútočí, musí zničit kozlí srdce do pěti kol. Pokud se hráčům nepodaří zničit kozlí srdce, tak na konci pátého kola vtrhne do místnosti Braxen, a hráče uspí. V takovém případě přejdi ke kapitole Probuzení. Pokud se jim to podaří, tak uctívači ztratí svou moc a přestanou bojovat. Pouze v případě, že by hráči dál útočili, tak se budou bránit. V takovém případě zbývá jen v mučírně osvobodit děti a Taronina, a dovést je do vesnice. Cestou jim Taronin může vypovědět, co všechno ví o Trpiteli a o jeho uctívačích.

V mučírně naleznou děti, které jsou bledé a hubené, připoutané na dřevěných stolech. V obou dětech jsou zapíchány tenké zubaté čepele. Kůži mají pokrytou řeznými ranami a vypálenými ornamenty. Je k podivu, že jsou stále naživu. Když se je pokusí osvobodit z okovů, přijde do místnosti Kněz, a hráče uspí. Pokud by to hráči očekávali a předem se rozmístili v okolních místnostech, budou uspaní i oni. Kouzlo zapůsobí na všechny hráče po celém území hradu.

Probuzení

Bez ohledu na to, kde byli hráči uspaní, probudí se ve sklepení hradu v mučírně.

    Sedíte na zemi, zády opření o kamennou zeď. Cítíte pach plísně a vlhka. Vaše ruce jsou zamčené v okovech na krátkém řetězu. Každý jste nahý a promrzlý na kost. Místnost nemá žádná okna a je pouze lehce osvětlena malým plamínkem v lucerně, stojící na dřevěném stole uprostřed místnosti. Na protější straně vidíte na háčkách pověšena jednoduchá hrubá roucha.

Pokud děti nebyly osvobozeny, tak jsou vleže připoutané na dřevěných stolech. Těžce oddychují a nezdají se být při vědomí.

    Dále jsou v místnosti připoutáni také dobrodruzi Sir Taronin Valherk a Amadar Isayen. Taronin je připoután stejně jako vy připoután v sedě u stěny. Odevzdaně hledí do země a vás si nevšímá. Amadar nahý visí za ruce u stropu, a má useknutou pravou nohu nad kotníkem. Jeho kůže je téměř celá pokryta drobnými řezy a zaschlou krví. Vzhledem k tomu, že již žádná další krev z jeho otevřených ran nestéká do odtokového kanálku lze usoudit, že je již mrtev. Po chvíli do místnosti vešel vysoký stařec. Stejně jako Braxen je ověšený šperky z černého kovu, a u pasu mu visí dýka. Jeho výrazné znetvoření tvoří chybějící žebra po levé straně trupu. Tělo přesto drží vzpřímeně, jako by byl zdravý. V levé ruce drží zapálenou pochodeň a v pravé ruce drží rozžhavený kovový prut se značkou runy na konci. Na chvilku se zastavil, a zkoumavým pohledem si vás prohlíží. Poté klidným hlasem pomalu promluvil. „Jmenuji se Karazz. Jsem adeptem na Trpitelova kněze, a budu vás provázet vaším přijímacím rituálem.“ Karazz se na chvilku odmlčí, a po chvilce soustředění se konec kovového prutu s runou rozpálil do ruda. Poté postupně přikročil ke každému z vás, a na náhodné místo vám vypálil runu do kůže.

Nikdo není schopen na území hradu použít jakoukoli magii. Karazz pak navštěvuje vězně několikrát denně, aby jim vždy vypálil runu, nebo provedl nějaký řez až do masa. Pokud se hráči budou ptát na význam jejich věznění, nebo na účel mučení, bude výřečný a rád jim vše vysvětlí. Ne však hned při prvním setkání, aby se hráči měli možnost poradit s Taroninem, a mezi sebou, ohledně dalšího postupu. Proto jim při prvním setkání pouze vypálí značku a ihned odejde.

Příklad monologu:

    „Kult založil Trpitelův mesiáš Rogul Pantekrol. Zjevil se mu ve snu, a nabídl mu magickou moc, pokud si usekne pravé zápěstí. Ten tak učinil. Rána se brzy zacelila, a z pahýlu ruky dokázal sesílat kouzla. Následně mu nakázal, aby si vypálil oko žhavým železem, a na oplátku získá schopnost vidět místa po celém světě skrze vize. Tak to šlo dál. Brzy po založení měl kult mnoho uctívačů. Každý uctívač musí být ochoten projít bolestí, aby získal určitou moc. Ti, kteří jsou ochotni se sami jakkoli mrzačit se pak mohou stát mocnými kněžími. Král Heredit označil Trpitele za zplozence a zakázal jeho uctívání. Proto zde stavíme Trpitelovu svatyni, abychom se nemuseli stále skrývat. Dalším krokem v naší svaté misi bude najít vhodnou osobu, která bude Trpitelovým avatarem. Ta osoba se nám projeví skrze bolest. Možná to bude někdo z vás. Až tu osobu nalezneme, provedeme rituál vtělení, a Trpitel nám ukáže další cestu.“

Když Karazz odejde, hráči si mohou promluvit s Taroninem. Ten je již velice zmučený a unavený.

    „Vy máte být záchranná skupina? Doufal jsem, že přijde družina zkušených dobrodruhů a tenhle hrad vypálí do základů. Měl bych z toho radost, i kdybych byl pořád zavřený tady dole. Ale vy jste ještě skoro děti. No, alespoň tu nebudu čekat na smrt o samotě.“

Pokud se budou vyptávat, co se stalo s Amadarem, může jim říct:

    „Z těch okovů se dá utéct. Z hradu ale ne. Je tu pátrač, který tě dokáže najít všude. A s knězem, ani s těmi jeho adepty se bojovat nedá. Spolu s Amadarem se nám podařilo na chvilku uprchnout. Myslím, že když jsme prvně vešli do hradu, tak o nás kněží nějak věděli. Když Jsme ale prchli z téhle cely, tak o nás zjistili až v momentě, kdy jsme opustili hrad. Pak nás ale našel ten jejich pátrač, a spolu s knězem nás dovlekli zpátky. Oba nás za to pak potrestali tím, že nám uřízli jednu nohu.“ Taronin ukázal zacelený pahýl, na kterém do teď seděl. Levá noha mu končila nad kotníkem. „Moji nohu pak zacelili nějakým kouzlem. Amadara se ale ani nepokusili vyléčit. Jen ho pověsili ke stropu a začali ho pomalu okrajovat. Myslím, že útěk již není reálnou možností pro nikoho z nás. Pokud máme být zachráněni, musí je někdo připravit o jejich moc.“

Pokud hráči do teď nezjistili, jak uctívače porazit, může jim říct o jejich slabině:

    „Uctívači jsou i v Galenoru. Moc lidí o tom neví, ale měli tam i několik domů. Chystali jsme se na ně udeřit, a tak jsme zjišťovali, co se dalo. Bohužel toho nešlo zjistit příliš, protože žádný bůh, který by byl shodný s tím Trpitelem, není. Musí se jednat o nějakého zplozence. A ti pro svou moc potřebují nějaký prostředek. Nějakou modlu. Nejčastěji je to hliněná soška ve tvaru kozla. V té sošce je uloženo bijící srdce kozla, které je potřeba zničit, nebo propíchnout. Pokud se to podaří, tak budou všichni kněží jen bezmocní mrzáci. Hádám, že bude uložena v jejich svatyni. To je místnost za těmi dveřmi s runami.“

Nejprve dej šanci hráčům, aby sami vymysleli plán útěku. Pokud by hráči sami nedokázali vymyslet způsob, jakým se uvolnit z pout, tak jim Taronin poradí. Sám ale nedokáže chodit. Proto se rozhodne zůstat i s otevřenými pouty.

Hráči mají několik možností, jak se osvobodit.

1) Kovové okovy jsou sice nové, ale jsou připevněny ke zdi starými skobami. Proto osoba se silou alespoň 14 může hodit na ověření síly s obtížností 15, zda se jí podaří vytrhnout skoby.
2) Okovy mají již daný průměr svou konstrukcí. Sice jsou velikostně odstupňovaná, ale přesto nejsou zcela na míru, jako například nějaká stahovací pouta. Proto se osoba s obratností alespoň 14 může pokusit vyklouznout z pout například vykloubením zápěstí, při čemž si hází na ověření obratnosti s obtížností 15.
3) Okovy jsou uzamčeny kovovým trnem, který je kladivem pevně zaražen do ok. Tento se může kdokoli pokusit vyrazit dostatečně úzkým a pevným předmětem. Postavy s inteligencí alespoň 12 si mohou domyslet, že čepele zabodnuté do dětí mohou tomuto účelu posloužit. Protože jsou ale hráči připoutáni za ruce okovy na krátkém řetězu, musí je vytáhnout bosou nohou. Zda někoho toto vše napadne, si může každý hodit na ověření inteligence s obtížností 12. (nebo na to může přijít sám hráč)

Pokud rozpovídají Karazze, který je chodí mučit, může na chvíli ztratit soustředění a přiblížit se. V takovém případě mohou na adepta zaútočit kopy. Karazz je sice mocný v magii, ale dokud nezačne kouzlit, tak je poměrně křehký. Jeho slabým místem je levá strana trupu, kde mu chybí žebra.

4) Pokud na něj hráči zaútočí, tak se dá ihned na útěk, aby přivedl Braxena. Na zemi po něm ale zůstane ležet dýka. Pokud ji hráči schovají, tak se s její pomocí mohou osvobodit stejně, jako ve třetím bodě. Po příchodu Braxena hráčům letmo zkontrolují okovy a poté odejdou, aby Braxen Karazzovi vyčinil. Dýku stačí schovat například tak, že ji někdo zády přidrží u stěny, nebo na ní bude sedět. Karazz o její ztrátě zatím neví, a proto nikdo nepředpokládá, že by dobrodruzi mohli něco schovávat.
5) Další možností je pokus o ukradení Karazzovy dýky, což bude poměrně snadné, protože když Karazz začne se svým monologem, tak se přestává soustředit na cokoli jiného. Navíc pokud hráči projeví zájem o sektu, tak jim snadno uvěří. Přesto ho ale nikdy nepřesvědčí, aby je sám odemkl. Obtížnost pro ověření obratnosti pro krádež je 10.

Finále

Únik

Aura hradu detekuje pouze vniknutí osoby. Pokud se ale osoba již nachází v hradě, tak dál není nijak monitorována. Proto mají hráči možnost uprchnout. V místnosti se nachází věšák, na kterém visí jednoduchá hrubá roucha. Neposkytují však dostatečnou ochranu proti zimě v horách. Pokud se hráči rozhodnou utéct, tak se tím připraví o zásluhy za zničení uctívačů. Pokud by se jim podařilo dostat z hradu, tak je bude pronásledovat pátrač s knězem a s jeho adepty na koních. V momentě, kdy hráče budou dohánět, tak hlasitě zakřičí, popadají z koní, a zůstanou zhrouceně ležet na zemi. Všichni se třesou zimou a jsou bezmocní. Přišli o svou veškerou sílu a schopnosti. Taronin, který zůstal v mučírně, využil toho, že se kněz s adepty vydali za dobrodruhy, a zničil srdce v hliněné sošce. Všichni dělníci pak opustili hrad a utíkali dolů z hor směrem do Podhoří.

Útok

Hráči by v tuto chvíli již měli vědět, že potřebují zničit kozlí srdce. Bez této informace je prakticky nemožné uctívače porazit. Také by měli vědět, kde ho hledat. Pokud hráči budou prohledávat ubikace Braxena a adeptů, tak je tam Braxen uspí.

Pokud hráči pootevřou dveře do svatyně, mohou nastat dvě možnosti. Pokud byly uctívači od počátku v hradě, tak zde naleznou dva dělníky při modlitbách, kteří provádějí sebemrskání. Pokud uctívači po svém příchodu rozbili tábor a čekali na vymítače, bude se zde modlit vymítač. Ten klidně sedí a tiše pronáší modlitby, při čemž má do obou ramen hluboce zabodnuty úzké zubaté čepele. Proti modlícím se je umístěn dřevěný oltář, na jehož vrcholku leží hliněná soška ve tvaru kozla. Pokud hráči zaútočí, musí zničit kozlí srdce do pěti kol. Aby to stihli, tak by neměli ztrácet moc času bojem, a měli by zamířit přímo za zničením srdce, případně někteří hráči zaměstnají uctívače a další zničí srdce. Pokud se hráčům nepodaří zničit kozlí srdce, tak na konci pátého kola vtrhne do místnosti Braxen, a hráče uspí. V takovém případě hráče znovu uspí a uvězní. Pokud se jim to podaří, tak uctívači ztratí svou moc a přestanou bojovat. Pouze v případě, že by hráči dál útočili, tak se budou bránit. V takovém případě zbývá jen v mučírně osvobodit děti a Taronina, a dovést je do vesnice.

Uctívači jsou během své modlitby velice soustředěni na svou bolest. Z toho důvodu si hráčů ihned po otevření dveří nikdo nevšímá, bez ohledu na to, kdo je uvnitř. Neznamená to ale, že o nich nevědí. To hráčům dává možnost rychle zhodnotit situaci a provést akci. Kozlí srdce mohou zničit jakkoli. Například střepem z rozbité sošky, nebo svými zuby. Obojí ale bude trvat dvě kola. Nejsnadnější a nejrychlejší je srdce probodnout ostrou čepelí. Pokud hráči v mučírně vytahali čepele z dětí, tak mají dostatek úzkých zubatých dýk. Pokud děti byly osvobozeny, a neležely tedy v mučírně, tak je tu také možnost vytrhnout čepel z vymítačových ramen, nebo sebrat zbraně dělníkům.

Pokud hráči neuspěli v úniku, ani v útěku, tak byli znovu uspaní, a znovu se probudili spoutaní v cele. Mohou se společně s Taroninem znovu poradit, co dál, a pokusit se o to znovu. Po jejich poradě do místnosti vejde Karazz, aby každému vypálil další znamení do kůže. Při tom všem sdělí, že pokud se znovu pokusí o útěk, tak budou bez milosti popraveni krutým způsobem. Pokud byl ve svatyni vymítač, tak zde tentokrát budou dva uchazeči.

Druhý neúspěch

Pokud by ani napodruhé neuspěli, probudí se spoutaní v cele i potřetí. Tentokrát jsou ale připoutaní za ruce ke stropu se spoutanýma nohama. Uctívačům již došla trpělivost, a postupně každému hráči provedou mnoho drobných řezů po celém těle. Poté je nechají vykrvácet.

Epilog

Po zničení kozlího srdce uctívači ztratili spojení s Trpitelem. Do této doby jim poskytoval ochranu před účinky zimy a nemocemi, výměnou za jejich strádání mrazem. Všichni uchazeči a pátrač ihned poznají, že tuto ochranu ztratili, a okamžitě prchnou z hor směrem do Podhoří. Na tuto cestu si někteří ukradnou také koně kněžího a adeptů. Vzhledem k jejich oblečení a vybavenosti však jen málokterý cestu přežije. Kněz a adepti jsou dezorientovaní. Jejich těla byla příliš zmrzačena na to, aby mohli sami odejít. Například absence žeber, stehenní kosti, nebo některého orgánu způsobí, že všichni spadnou na zem, a jsou vydáni na milost hráčům. I v tomto stavu ale vyhrožují tvrdou pomstou Trpitele. Pokud se je rozhodnou zachránit, tak budou muset vyrobit nějaké saně, na kterých je potáhnou. V celém hradě není příliš oděvů ani jiných přikrývek. Pokud hráči přišli v zimních pláštích, tak je jimi mohou přikrýt, aby je v zimě udrželi při životě. Pokud je živé dopraví do vesnice, tak je převezou k místnímu pánu do Větrolamu, kde bude rozhodnuto o jejich popravě.

Pokud je mezi hráči vhodný adept na druida, tak mi Isurien nabídne výcvik. Banten se stále ještě potuluje po Záhoří, a nakonec se znovu vrátí do Říčkovy Poruby. Když vidí, že je již po všem, tak nebude spěchat s odchodem, a nabídne vhodnému adeptu výcvik Tuláka.

Bestiář

Uctívači jsou velice mocní. Přesto na sebe nechtějí upozorňovat a vyhledávat otevřené spory, protože mají také značné slabiny. Pokud nepřítel vyrazí na přímo, pohromadě jsou prakticky neporazitelní. Pokud ale útočník zaútočí nepozorovaně, aniž by dal uctívačům šanci použít magii, jsou zranitelní stejně, jako kdokoliv jiný.

Kněz – Braxen

Úroveň: 6
Počet životů: 50
OČ: 14
ÚČ: 14 (s dýkou)

Vypadá jako vyzáblý starý muž, s chybějícím nosem a ušima. Jeho obličej vypadá jako lebka potažená tenkou kůží, která je na tvářích probodnuta několika jehlicemi. Je oblečen pouze do krátkých kalhot a pláště. Kromě tohoto minima oblečení má na sobě spoustu šperků z tmavého kovu. Na krku se mu houpe několik řetězů, na rukou má mnoho náramků a prstenů, a všude po těle má spoustu vypálených a vyřezaných ornamentů. Levou nohu má bosou, a pravá noha mu končí kousek nad kotníkem. K pahýlu má připevněnou kovovou protézu, která připomíná koňské kopyto. Protéza je přichycena háky zabodnutými do živého masa. Na rukou mu dohromady chybí tři prsty. Jeho tělo je sice vyzáblé, ale tenká bledá kůže obepíná viditelné svaly a šlachy.
Je druhým nejvyšším knězem Trpitele (nejvyšším je zakladatel Rogul Pantekrol). Trpitel mu poskytuje tři hlavní kouzla. Těmi jsou hromadné uspání osob, hromadná ochrana proti zranění, vysvěcení oblasti. Hromadným uspáním dokáže uspat jakékoli osoby ve své blízkosti, nebo uvnitř vysvěcené oblasti, při čemž si může vybrat, na koho bude kouzlo působit a na koho ne. Toto kouzlo dokáže sesílat kdykoli a s trváním až na několik týdnů. Hromadnou ochranou dokáže osoby ve svém okolí, nebo uvnitř vysvěcené oblasti ochránit před účinky zranění. Neochrání tím ale tělo. To znamená, že dokud kouzlo působí, tak takto začarovaná osoba může například přijít o ruku, ale nebude jí tím způsobena ztráta životů. Tělo, i oddělená ruka tak stále žijí. Po skončení působení kouzla se ale účinky zranění dostaví. Toto kouzlo dokáže seslat jako reakci na útok. Jeho udržení ho ale velice vysiluje, a dokáže ho udržet maximálně na hodinu denně. Vysvěcením oblasti může očarovat určitou oblast. V této oblasti pak může sesílat kouzla ve větším rozsahu a pozná, když do oblasti někdo vstoupí, nebo z ní vystoupí.

Adept – Karazz

Úroveň: 5
Počet životů: 50
OČ: 12
ÚČ: 12 (s dýkou)

Podobně jako Braxen je to vysoký stařec oblečen v krátkých kalhotách a plášti. Je ověšený šperky z černého kovu, a u pasu mu visí dýka. Jeho výrazné znetvoření tvoří chybějící žebra po levé straně trupu. Tělo přesto drží vzpřímeně, jako by byl zdravý. Útoky směřované do míst, kde mu chybí žebra, mu způsobují nesnesitelnou bolest. Trpitel každému adeptu poskytuje jedno mocné kouzlo. Tím Karazzovým je schopnost léčit. Oddělené části těla dokáže spojit, a vyřazeným postavám dokáže vyléčit životy. Nedokáže ale léčit životy nad hodnotu 1.

Kouzla dalších adeptů

Další adepti mohou čarovat sněžnou bouři, vichřici a maskování věci. Bouře dle prostředí může být dešťová, sněžná či písečná. Osoby, na které je kouzlo sesláno neuvidí na větší vzdálenost než na dva metry. Vichřice přivolá silný vítr, který cílové osoby donutí ustoupit. Maskování věcí spojí cílové osoby s určitým předmětem. Tyto osoby pak dan předmět nevidí.

Uchazeč

Úroveň: 2
Počet životů: 20
OČ: 12
ÚČ: 12 (s dýkou)

Uchazeči jsou lidé, kteří se přidali k uctívačům. Prošli přijímacím rituálem, který spočívá v dlouhodobém mučení a přijímání bolesti. Poté jsou neustále mučení chladem, hladem a únavou, při čemž jim zdraví kompenzuje Trpitel. Své strádání se ještě nenaučili snášet tak, jako adepti a kněží. Proto působí zuboženě. Jsou oblečeni do krátkých kalhot a pláště s kapucí. Někteří mají drobné šperky z černého kovu a občas nějaké jizvy či vypálené ornamenty. Kapuce mají přehozené přes hlavu, a pokud nic nedělají, tak jen nepřítomně hledí do země a vyrovnávají se se svým strádáním. Vlastní dýku, a nevládnou žádnou magií.

Pátrač

Úroveň: 5
Počet životů: 50
OČ: 16
ÚČ: 14 (s dýkou)

Pátrač je hubený shrbený muž, oblečený pouze do krátkých kalhot. Má trvale proříznutou pusu, která ve spojení se zuby zbroušenými do špiček vytváří dojem stvůry. Jeho tělo zdobí mnoho jizev a vypálených ornamentů. Má dlouhé ruce, a při odpočinku, nebo při stopování tráví spoustu času na čtyřech. Pohybuje se energicky, a působí trochu jako neřízená střela.

Časová osa

Pro zjednodušení je zde rok dlouhý 12 lunárních měsíců. Tedy 12 x 28 dní. V noci z 15. na 16. je vždy úplněk a z 28. na 1. je vždy nov. Měsíce se jmenují tak jako ty naše.

1. Březen - příchod uctívačů, vesnická rada
1. Duben - únos dětí
2. Duben - Návrat Monara, vesnická rada
3. Duben - Vesničané ráno vyrazí k Avenonskému Kameni
4. Duben - Vesničané před polednem dorazí k Avenonskému Kameni
5. Duben - Vesničané se vrátí, vesnická rada
6. Duben - Vyhlášení zakázky pro dobrodruhy (pokud byli přesvědčeni členové rady, v opačném případě se další události posouvají o měsíc)
9. Duben - Hagron Peret se pokusí oběsit
28. Duben - Příchod dobrodruhů
1. Květen - Dobrodruzi vyráží k Avenonu
2. Květen - Návrat dobrodruhů, Rener přeloží knihu, vesnická rada
9. Květen - případný příchod vymítače a přestěhování uctívačů do hradu