3. sezení

3. sezení se odehrálo dne 20.7.2020 a trvalo necelých 6 hodin.

Hráči pokračovali v dobrodružství Uctívači Trpitele . Vydali se s místními muži do Avenonského Kamene, aby si od uctívačů vzali své děti zpět. Když jim bylo sděleno, že o dětech nic nevědí, a že Monara pouze ošetřili, následovali pátrače, aby jim ukázal místo, kde byl Monar nalezen. Hráči si domysleli, že pod čerstvě napadaným sněhem by měly být stopy krve, a na místo by mohly vést některé nezapadané stopy. Když nic z toho nenašli, tak pojali podezření, že jim uctívači lžou. Po návratu do vesnice zkonzultovali Monarovy zranění s místní léčitelkou Noelou, a zjistili, že byly způsobeny ostrým předmětem, a působily spíše dojem mučení než boje. Přesvědšili tak dostatek členů rady, aby vyhlásili zakázku pro dobrodruhy s odměnou 120 zl.

Po příchodu dobrodruhů jim sdělili vše, co o hradu vedí již z dobrodružství Bílá paní , a následně je z povzdálí sledovali cestou na Avenonský Kámen. V noci si jich ale dobrodruzi všimli, a tak jim alespoň hlídali soumara, zatímco šli do hradu. Poté prchali zpět společně s Isuriel a s Bantenem.

V dalších dnech zjistili, co se v hradu odehrálo, a získaly informace z deníčku, který Banten ukradl knězi. Věděli již, jak uctívače přemoci, ale báli se, že když zde selhali zkušení dobrodruzi, tak oni jako začátečníci nic nezmohou. Čekali tak další dva týdny na příchod dalších dobrodruhů. Nějaká skupinka nakonec přišla. Když si ale vyslechli všechny informace, tak zase odešli pryč. Nakonec se hráči rozhodli vyrazit.

Když Gwyn Algerům řekla, kam se chystá, dostala na cestu obouruční sekyru, aby se nemusela bránit jen dřevorubeckou sekyrou. Arion a Eadilf svému otci také řekli kam jdou. Ten se ale rozhodl v této věci nefigurovat, aby nebyli prozrazeni a oba syny nabádal k tomu, aby nikdo neviděl jejich způsob boje, jinak by je to také mohlo prozradit.Anton se rozhodl, že své společníky na Avenonský kámen doprovázet nebude, protože je to příliš nebezpečné. Nakonec si to ale rozmyslel, a vydal se za nimi. Nejprve svému otci přiznal, kam se chystá. Ten už pomalu rezignoval a pochopil, že mu v jeho dobrodružném životě zřejmně nezabrání. Dal mu na cestu alespoň plášť s kapucí, nůž a křesadlo. Když ostatní doháněl, náhodou objevil Isuriel, která dobrodruhy sledovala. Ta pak zůstala skrytá v lese, a do hradu je nenásledovala.

Na hradě pak velmi váhavě zkoumali okolí a zahradu. Nakonec se proplížili mezi schoulenými učedníky sekty, kteří trpěli zimou a hladem, a ničeho kolem si příliš nevšímali. Prošli až do sklepení, kde nalezly 4 dveře. Rozhodli se otevřít všechny dveře najednou. Jeden z hráčů tak uviděl svatyni, ve které je uložena soška s kozlím srdcem, kterou je potřeba zničit. Další z hráčů ale otevřel dveře do pokoje kněžích, a všichni byli ihned uspáni.

Po probuzení v cele si promluvili s Taroninem. Anton se vyprostil z pout pomocí obratnosti, a za pomoci dýky, kterou vytáhl z jednoho z dětí se mu podařilo osvobodit i ostatní. Následně se rozhodli počkat na příchod mučitele Karazze, aby jim odemkl dveře z místnosti. Eadilf se ale pro jistotu pokusil odemknout dveře úzkým nožem, a zázračně se mu to podařilo. Ihned pak přešli do svatyně, kde Eadilf ignoroval dva adepty provádějící modlitbu, a vrhl se na hliněnou nádobu. Zbytek družinky se vrhl na adepty, které ubodaly dýkami.

Když byla moc Trpitele odstraněna, kněží popadali na zem a všichni adepti se ve zmatku rozutekli. Hráči prošmějdili pokoj kněžích, kde nalezli své vybavení, a již bezmocné kneze se rozhodli popravit. Vzhledem k tomu, jak váhali s výpravou na Avenonský Kámen, děti i Taronin již byli v kritickém stavu. Naštěstí díky náhodě věděli o Isuriel, která je v lesích. Ta děti i Taronina ošetřila, aby je na smyku mohli dopravit do vesnice.

Vesničané nebyli plně přesvědšeni tím, že by místní mladíci měli porazit zlou sektu a osvobodit zajaté, když i najatí dobrodruzi selhali. Přesto jim byla vyplacena odměna 120 zl. od rychtáře a 250 zl. od Isuriel.