Říčkova Poruba

Říčkova Poruba

Vesnice založena Palonem Říčkem. Těžbu dřeva zde řídí temný elf Verian Azer tak, aby probíhala v souladu s přírodou. Proto jsou lesy v okolí poruby prořezávány a zdravě udržovány, aniž by byly kompletně vykáceny některé plochy. Těží se zde dřevo, které má výjimečné vlastnosti a nádhernou kresbu. Proto se odtud dováží někdy i do Podhoří. Lidé se tu živí především lovem, těžbou dřeva a řezbářstvím. Kromě naloveného masa se sem dováží zelenina a obilí ze Zelené Lhoty a okolních polí. O věcech týkající se vesnice rozhoduje rada starších. Svolává ji rychtář, a zasedá v ní vždy nejstarší muž z každé rodiny. Cestovatelé sem téměř nepřicházejí a každá cizí osoba vzbudí alespoň lehké pozdvižení. Ve vyšších polohách žijí orkové a goblini. Občas se stane, že nějaký zabloudí až sem. Místní si uvědomují, že je sem občas zavede hlad. Proto pak nechají nějaké jídlo na kraji vesnice, a orkové na ně na oplátku neútočí. Je to jistá nevyřčená dohoda. Taková návštěva se ale stane pouze jednou za několik let, když zuří obzvlášť dlouhá zima. Také se říká, že ze severní strany hory Therma žijí barbarské kmeny. Vypráví se o nich různé historky. Nikdy však zde nikdo barbary neviděl. Na západ po hřebeni můžeme nalézt Zříceninu hradu Avenonský Kámen. Místní o něm vědí, ale na vlastní oči ho viděli pouze lovci. Nachází se již příliš blízko území orků.

Rasy žijící v Říčkově Porubě

Žijí zde lidé, hobiti, temní elfové, trpaslíci, gnómové a půl orkové. Vesnici založili lidé. Vzhledem ke své izolovanosti se místo zalíbilo také hobitům, kteří se sem kdysi přesunuli od západu z lesů království Oymie. Trpaslíci, kteří zde žijí, pocházejí z trpasličího města pod horou Therma. Temní elfové prý přišli odněkud z jihu. Více ale nikomu nesdělili. Zřejmě se zde usídlili, aby se schovali. Temné elfy většina lidí odsoudí, ještě než stačí promluvit. Tady v Záhoří se ale nikdo zbytečně nevyptává, ani nikoho nesoudí. Gnómové prý v Záhoří žili ještě dříve, než se sem rozšířil Eletor. Po osídlení Záhoří však odešli na sever. Dnešní gnómové žijící v Záhoří jsou potomky těch, kteří zde zůstali. Půl orkové jsou potomci obvykle násilného spojení orků žijících ve vyšších polohách hor, a místních žen. Narozené děti pak byly vychovány a přijaty mezi lidi.

Zajímavé místa a budovy

Hostinec U Pařezu

Hostinec U Pařezu patří rodině Třetíkovic (Hobiti). V přízemí se nachází lokál a kuchyně. V patře pak pokoje pro hosty. Pivo a kořalky si tu vaří sami. Je k tomu ovšem potřeba dovážet některé suroviny ze Zelené Lhoty. Lokál je nízká místnost s pěti stoly, a je ozdobený dřevěným obložením, zavěšenými samorosty a parohy. V jedné stěně je malý krb obložený kameny. Okna jsou tvořena dřevěným rámem s nataženými blánami. Ty sice propouští světlo, ale není skrze ně příliš dobře vidět. Místní obyvatelé zde obvykle každý večer zcela zaplní lokál a hlučně se baví. Ubytování se využívá spíše výjimečně, pokud sem zavítá pocestný, nebo když přijedou obchodníci. Hostinský je již postarší muž jménem Báber Třetík, kterému vypomáhá vnuk Vetil Třetík. Oba jsou společenští, veselí, a rádi obsluhují hosty. Báber má přehled o každém drbu, který se v Porubě kdy vyslovil. V kuchyni vaří Tiala Třetíková, matka Vetila a snacha Bábera.

Hostinec U Hráze

Hostinec U Hráze patří rodině Říčkovic. Lokál je větší, jídlo chutnější a pokoje čistší než v hostinci U Pařezu. Nepanuje tam ovšem tak uvolněná nálada a neschází se tam tolik lidí. Je mnoho takových, kteří přijdou se džbánem pro pivo, a odejdou si ho vypít k hrázi nebo domů. Lokál je čistá místnost s kamennou podlahou, vysokým stropem, a okny se skleněnými výplněmi. Stěny jsou zdobeny dřevěnými řezbami. Hostinskými jsou manželé Retil Říček a Mlada Říčková. Hlavní slovo má Mlada, která není příliš příjemná, a sekýruje hosty, kteří dělají nepořádek. Často pak od podnapilých hostů slýchá, že Mlada už dávno není mladá. To obvykle nastartuje tyátr, po kterém již nenalévá, a hosté postupně odcházejí. Pokud pak Mlada odejde, Retil odcházejícím alespoň načepuje do džbánu na cestu. V kuchyni vaří Olan Říček, který je zároveň místní řezník. Je málomluvný a na lidi často působí hloupě. Je to ale dobrák. Pokud přijde dítě vyzvednout maso rodičům, tak ho často podaruje nějakým uzeným pamlskem.

Pila

Původní místní pila patřila rodině Říčkovic. Zhruba před třiceti lety ale shořela. Na stejném místě místní trpaslíci Algerové ochotně postavili novou a modernější pilu, která je poháněná vodním kolem, a v případě malého množství vody může být poháněna také zapřaženým koněm. Dnes tedy pila patří trpaslíkům Algerům, kteří zde odvádějí veškerou práci. V hale chovají tři tažné koně (Perios, Maltis a Tares), které rádi půjčují ostatním lidem v Porubě, kteří jejich tažnou sílu potřebují. Předákem Algerů je Veglen Alger. Veselý trpaslík, který se rád napije. Místními lidmi je oblíben, protože je velmi šikovným řemeslníkem, a je ochotný každému pomoct.

Lovecké chaty

Místní lovci tráví hodně času v Loveckých chatách, kde z kořistí stahují a vydělávají kůže a vytvářejí trofeje. Samotné porcování zvířat ale provádí Olan Říček v Hostinci U Hráze. V čele lovců je postarší muž Zachari Aren. Ten určuje, co se bude lovit a kde. Dalšími lovci jsou Rafi Říček, Parlan a Lety Třetíkovic, Maron Lauhen, Simot Azer, Rusgon Alger a Anaya Býlová. Lovci o zvířata také pečují. V zimě jim nosí zásoby do krmelců, a pečují o zraněná zvířata, která obvykle zanesou do Krokovi stanice pro zraněná zvířata.

Hráz

Ve vodní nádrži dřevorubci hromadí kmeny určené pro Zelenou Lhotu. Když je jich dostatek, prorazí hráz, a voda zanese kmeny po proudu až k pile v Zelené Lhotě, kde je zachytí kůly. Poté z se z nových kmenů znovu vystaví hráz a nádrž se napustí. Někdy je potřeba hráz vypustit opakovaně, aby všechny kmeny dorazily do cíle. Napuštění nádrže trvá zhruba měsíc a půl.

Kopeček

Kopeček je místem, kde se často scházejí děti a hrají si. Není příliš vysoký, ale z jeho vrcholku je vidět přes stromy dolů z hor. V noci jsou při dobré viditelnosti vidět světla ze Zelené Lhoty.

Louka

Louka je místem, kde se konají slavnosti a veřejné události, jako jsou svatby nebo pohřby. Při takových příležitostech sem obvykle nanosí stoly, židle a stany.

Krokova stanice pro zraněná zvířata

Ferel Krok je mladý chlapec, kterému z jemu neznámého důvodu odešli rodiče. Okolí se k němu stavělo s nelibostí až pohrdavostí. Ostatní děti se mu mnohdy posmívaly a nechtěli si s ním hrát. Proto trávil většinu času v lese mezi zvířaty. Po čase projevil talent v oblasti péče o zraněná zvířata, v čemž mu napomáhá především to, že mu zvířata důvěřují. Převážně se však jedná o krmení a základní ošetření. Díky důvěře zvířat si ho zvou také Algerové a Říčkovic, aby jejich zvířatům vytáhl trn, omyl odřeninu, nebo zkontroloval pohmožděniny.

!!! Pro PJ !!!
Krokovic přišli do Poruby z Pelpetu. Garon Krok byl hraničářem a Pélie Kroková byla léčitelka. Oba byli povoláni králem kvůli nadcházející válce. Svého syna Ferela nechali v Porubě, aby se ho válka nedotkla. Před odchodem požádali Třetíkovic, aby se o jejich syna postarali. Ti slíbili, že ho vychovají jako svého. Mladému Ferelovi nikdo neřekl, že jeho rodiče zřejmě odešli do války, ze které se již nemusí nikdy vrátit. Pouze mu bylo řečeno, že odešli do kraje za horami. Ostatní obyvatelé Poruby věděli jen to, že byli povoláni do války. Jaké úlohy v ní měli sehrát, si už ale pouze domýšleli. Vzhledem k tomu, že se místní stavějí k válce velice opovržlivě, opovrhovali i celou Krokovic rodinou. Mladý Ferel trucoval, že jeho rodiče odešli, a nevzali ho s sebou. Odmítal pomoc od Třetíkovic rodiny, která mu alespoň nosila teplé jídlo a nějaké zásoby. V lesích si našel přátele nejen u zvířat, ale také u místních magických bytosti, jako jsou vodník, pekelník či víla.

Rodiny žijící v Říčkově Porubě

Říčkovic

Lidé. Rod zakladatele Říčkovy Poruby, kterým byl šoltys Palon Říček. Rychtářství se v jejich rodu dále dědilo. Dnešním rychtářem je tedy Levar Říček, žijící na Říčkovic statku. V jejich vlastnictví je Hostinec U Hráze. Je u nich zřetelná určitá povýšenost. Netýká se to ale všech. Jako jediní zde chovají kozy a krávy, které mají chlívky na statku. Olan Říček je místním řezníkem, který své řemeslo vykonává buďto na statku, nebo v Hostinci U Hráze. Noela Říčková je léčitelka, která se učila v lazaretu. Často chodívá do Wenelova Stavení léčit Shaheron.

!!! Pro PJ !!!

Noela Říčková je zamilovaná do Liana Wenela. Když dochází léčit Shaheron, obvykle ji naordinuje nějakou léčbu, a následně ji nařídí užívat byliny, které jí do několika týdnů po skončení jejich užívání přivodí nevolnosti. Dělá to z nenávisti k Shaheron, a aby měla záminku k navštívení Liana.

Arenovic

Lidé. Vyznačují se statečností a rozhodností. Mnoho mladých z rodu Arenovic odešlo hledat slávu do světa. Místním kovářem je Severin Aren. Je to ohromný silný chlap, který je navzdory očekávání velice upovídaný. Většinu času v kovárně tráví o samotě, proto je vždy rád, když ho někdo navštíví, a na chvilku se zdrží. Arenovic jsou jediní, kteří považují za důležité, aby se uměli bránit. Proto se mimo jiné cvičí i v umění s mečem.

Peretovic

Lidé. Rodina, která se zde usídlila spolu s Říčkovic již v době založení Říčkovy Poruby. Jsou poměrně hluční a náladoví. Často je slyšet křik od jednoho k druhému. V jeden moment se zdá, že se snad povraždí, a vzápětí si zase přátelsky připíjejí na zdraví. Vše řeší ihned a z očí do očí. Monar Peret je psychicky postiženým, již dospělým mužem. Rozumí slovům, ale téměř nemluví. Je veselý a rád se toulá po okolí. Pokud vidí někoho, kdo ho zaujme, tak za ním všude chodí, a jen se sám pro sebe usmívá. Když má hlad, tak sní jakékoli jídlo, co najde, ať už je to buchta chladnoucí na okně, nebo oběd, který zrovna někdo jí. Když je unavený, tak si vybere nejlepší místo na spaní, které v tu chvíli zrovna vidí. Proto je občas možné ho vidět, jak se natáhne třeba i uprostřed cesty a spí.

Malíčkovic

Hobiti. Jsou přátelští a snášenliví k ostatním rasám. Občas mají strach ze svých sousedů Azerů a Drogurů. Najdeme mezi nimi převážně dřevorubce, truhláře a tesaře. Rádi pracují se dřevem a jsou velice zruční. Malíkovic dřevorubci však zajišťují spíše osekávání větví než samotné kácení kmenů. Truhláři dovedou vyrobit jakýkoli nábytek, povoz či kočár, nebo opravit rozbité kolo. Tesaři staví místní domy a krmelce a obnovují hráz.

Drogurové

Půl orci. Dříve se rodili půl orci jako výsledek násilného spojení Orka a lidské ženy. Tito míšenci pak žijí společně, jako by byli rodina i v případě, že měl každý jiné rodiče. Někteří naleznou partnera mezi sebou, a někteří přijmou lidský protějšek. Mezi lidmi jsou značně výbušnější a horkokrevnější. Svou nepopulární povahu ale nahrazují pracovitostí. Dobře si uvědomují, že se musejí ovládat. Pokud by to nedělali, mohli by být vyhnáni z vesnice jako zrůdy. Drogurové pracují jako dřevorubci, ale snaží se být k užitku i při jiných činnostech. Lovcům nosí kořist, tesařům zvedají trámy a starým nosí dřevo a štípou polena.

Azerové

Temní elfové. Přišli z jižní části Eletoru. Přesnou polohu jejich města, ani důvody, proč ho opustili, nikomu nesdělili. Jsou tu již druhou generaci a místní si na ně zvykli. Verian Azer řídí těžbu dřeva. Udává dřevorubcům, kde a jaké stromy se budou kácet. Stromy vybírá tak, aby byl les zdravý a udržovaný. Těmto znalostem se naučil od svého otce Meriana Azera, který se to prý naučil od druida, který zde kdysi žil.

!!! Pro PJ !!! Azerovi odešli z města temných elfů Dolmahiru, které se nachází v komplexu podzemních jeskyní na jihu Eletoru. Město opustili věží, která spojuje dno jeskyně se stropem. Na povrchu se nad věží nachází rozvalina někdejšího panského domu. Tehdy mladý Merian Azer vyvedl svou rodinu z podzemí, protože se znelíbil vládnoucí rodině svými názory, že mohou spolupracovat a obchodovat s těmi, co žijí na povrchu. V momentě, kdy opustili město, se stali vyhnanci, protože žádný temný elf, který jednou odejde, se již nikdy nesmí vrátit. Nejprve zamířili do Svatého hvozdu, kde se setkali s místními elfy. Ti byli natolik zvědaví na své příbuzné temné elfy, že s nimi strávili několik měsíců. Během této doby se Merian Azer naučil mnoho o stromech, a o péči o les. Tyto znalosti poté uplatnil v Říčkově Porubě, čímž si vysloužil uznání vesníčanů.

Rener

Člověk. Místní Kouzelník. Je vstřícný a nápomocný. Poněkud se ale straní ostatním. Některé místí učí gramotnosti. Pokud u dítěte nalezne talent k magii, má snahu ho učit. V případě potřeby může poskytnout výcvik dobrodruhům. Obvykle se drží stranou ve své chýši. Venku může být obvykle zastižen, když sbírá bylinky, nebo kreslí obrazy. Je zcestovalý, ale nerad vypráví o okolním světě.

!!! Pro PJ !!! Do poruby přišel, protože vzbudil přílišný zájem Lovců. Jeho magické dovednosti sice byly cvičeny a kultivovány na univerzitě v Pagaréži, ale i přes to se nechce podrobit žádnému přezkoumání a soudu. Proto se schoval v Záhoří. Ve svém domě má komůrku plnou obrazů, do kterých při doteku dokáže každý vstoupit. V těchto obrazech ukrývá nebezpečné artefakty i bytosti, které jsou v obrazech bezpečně uzamčeny. Ven z obrazu se lze dostat pouze vyslovením nějakého slova. Pro případ, že by se do obrazu dostala omylem inteligentní bytost, nechává v obrazech určité nápovědy pro výstupové slovo, které vězněné bytosti nedokáží vyřešit.

Bucharovic

Lidé. Rodina místních hrubiánů. Rodina se skládá z prarodičů, rodičů a dětí. Prarodiče Dremas a Maruta Bucharovic jsou protivní starci, kteří neustále pokřikují na děti i na dospělé. Rádi všem vyhrožují, protože předpokládají, že starce nikdo neuhodí.

Rodiče Chábor a Belie Bucharovic jsou opilci. Chábor Belii bije a často na ni křičí. Pokud se ale Belie někdo zastane, sama se proti němu obrátí. Proto již jejich spory všichni ignorují. Oba téměř nepracují, kradou jídlo i nářadí a škodí, jak jen mohou. Své děti nevychovávají a netrestají, ať už udělají cokoliv. Často urážejí, a pokud mají pocit převahy, tak i vyhrožují. Pokud jsou přítomní Arenovic, nebo Lauhenovic, tak jsou mírnější a snadněji ustupují.

Děti Mauhen, Ren, Piren, Deria a Butřit jsou původci většiny místních lumpáren. Často někomu něco zničí, aby pak sledovali jeho reakci, když na to přijde, kradou stydnoucí jídlo z oken, a šikanují ostatní děti. Jsou vysocí, silní, a obvykle jich chodí více ve skupině.

Lauhenovic

Lidé. Poctiví a pracovití. Nevyhledávají konflikty, ale pokud nastane konflikt, tak jsou schopní se bít. Žijí v ústraní a po večerech většinou popíjejí ve svém kruhu. Jen někdy navštíví také hostinec U Pařezu, nebo i hostinec U Hráze, kde se obvykle sejdou s Arenovic. Joret Lauhen je místní švec. Moc nemluví, a hodně pracuje. Ceny má levné, a boty kvalitní. Svou dílnu provozuje spolu se svým strýcem Valymem Lauhenem, který je krejčí. Stejně jako Joret odvádí kvalitní práci za dobré ceny. Naopak od Joreta je ale velice výřečný. Jejich rozhovor je tak často spíše monologem.

Třetíkovic

Hobiti. Patří jim Hostinec U Pařezu, na který jsou právem pyšní. Jsou dobrými obchodníky, hostiteli a baviči. Vytvářejí si obrovské a pestré zásoby jídla. Rádi hrají na nejrůznější hudební nástroje, na které hrají při slavnostech, práci i v hospodě. Kalti Třetík po dosažení plnoletosti vyrazil do světa, a když se po několika letech vrátil, uměl spoustu nových písní, a uměl hrát snad na všechny nástroje. Třetíkovic rodina také částečně pečuje o Ferela Kroka.

Býlovic

Gnómové. Žijí sice poněkud stranou, ale rádi se účastní společenského života. Navštěvují jak ostatní obyvatele vesnice, tak i Hostinec U Pařezu. Spoustu času také tráví v lesích, kde se cítí dobře. Pokud je někdo navštíví, pozvou ho na čaj a zákusky, a rádi si popovídají.

Krokovic

Lidé. Viz: Krokova stanice pro zraněná zvířata.

Boganovic

Lidé. Místní alchymista Tilio Bogan a bylinkářka Altea Boganová. Tilio pochází z Říčkovy Poruby. Patnáct let ale strávil cestováním po světě. Když se vrátil, tak s sebou přivedl svou ženu Alteu. Tilio je poměrně výstřední chlapík, hluboce zahloubaný do svých výzkumů s lektvary. Operuje mnohdy i s magickými přísadami. Proto není nouze o negativní dopady některých pokusů.

Algerové

Trpaslíci. Pod vedením Borandina Algera sem přišli z trpasličího města Duramon, které se nachází v Haldarově Hlubině. Vlastní zde pilu, kterou sami postavili. Jsou to skvělí řemeslníci, kteří kromě opracování dřeva ovládají také kovářské Řemeslo. Jedná se převážně o muže. Je však mezi nimi i trpaslice Gamen Algerová, která je manželkou Borandina. Ostatní trpaslíci jsou jejich bratranci, bratři, strýcové či synovci. Gamen ale vaří všem, a stará se o ně, jako by byla jejich matka.