Bílá paní

Bílá paní

V tomto dobrodružství předpokládám, že hrdinové jsou místní, a jsou ve věku zhruba 15 let. Nemají zatím ani první úroveň, a nemají téměř žádné vybavení. Pokud tomu tak ve vaší hře není, tak je potřeba pouze upravit hodnoty příšer.

Takto barevně označený text je určen pro čtení hráčům.

Úvod – oslava nového roku

Blíží se konec roku. Začátkem nového roku se chystá veliká veselka. Janom Dálava ze Zelené Lhoty si bere Natin Lauhenovou z Říčkovy Poruby. Svatba se bude konat 5. ledna na Louce v Říčkově Porubě. Místní mají rádi, když je svatba na sněhu. Valim Lauhen šije šaty, Severin Aren ková prsteny, a celá vesnice dělá přípravy pro výzdobu a pro hostinu.

Nejprve ale čeká ještě oslava nového roku. 28. prosince se na louce uspořádá veliká hostina. Děti se učí kotouly, hvězdy, a žonglování, aby se předvedli v soutěži o nejlepší skotačení, dřevorubci ostří sekyry, aby se zúčastnili dřevorubeckých disciplín, a ženy vyšívají, aby předvedly svá díla. Lovci mají také svou tradici. Připravují se na novoroční hon.

Když nadešel den oslavy, na Louku se přinesly stoly, židle, a tácy s jídlem. Na dřevěných stojanech se narazily tři sudy s pivem, a oslava započala. Levar Říček začal vzdáním díků bohu Luceranovi, za to že nad nimi bdí a ochraňuje je. Poté začali hrát a zpívat Třetíkovic muzikanti, při čemž děti soutěžili v akrobacii a v kejklích.

Poté soutěží dřevorubci v přesekávání širokých kmenů, a v přesné mířeném zaseknutí sekyry. Tímto zároveň připraví hranici, která se později zapálí. Po soutěži ve vyšívání již padá tma, a lidé tančí u zapáleného ohně. Tuto noc ani děti nikdo neposílá spát. Chvíli se tančí v párech, chvíli zase v kruhu. Oslavy končí až k ránu, když jsou všichni vyčerpaní od tance, nebo od pití.

Vyber jednoho z hráčů, který si později během oslavy všimne následujícího:

Později v noci, když si zbytků jídla již nikdo nevšímá, kapela už se skládá jen z loutny a píšťaly, a u ohně tančí jen tři unavené páry, Všiml sis, že se u stolů pohybují cizí osoby. Znáš všechny, kteří zde bydlí, ale tyhle jsi nikdy neviděl. Jsou snědí, a na sobě mají pestrobarevné oblečení, s barevnými záplaty. Jsou to tři kluci, kteří se nenápadně pohybují okolo stolů, a sbírají nedojedené zbytky. Při tom nervózně zahlíží po slavících. Když pobrali, kolik unesli, tak zase potichu zmizeli do lesa.

Další z hráčů si všimne následujícího:

Po dlouhém tanci sis sedl na židli, aby sis odpočal. Při tom vidíš, jak se v lese někdo hýbe. Jako by obcházel okolí a pozoroval slavnost. Je to drobná postava oděná v bílém. Na bílém sněhu a ve tmě není snadné poznat, o koho se může jednat. Na krátký okamžik máš pocit, že by to snad mohla bít žena ve svatebních šatech. To je ale nesmysl…

Když si jich hráči všimli, tak jsou již unavení, a do tmy ke stolům bylo špatně vidět. Pokud by chtěli hulákat na zloděje, tak cikáni rychle utečou. Hudba na chvilku ztichne, ale když u stolů není nikoho vidět, kapela zase začne hrát. Pokud by hráči sledovali stopy, mohou nalézt stopy vedoucí do lesa a stáčející se k východu. Ty je mohou dovést ke kočovné karavaně, která zastavila u cesty dvě míle východně od Říčkovy Poruby. V tuto chvíli u ohniště sedí skupina patnácti lidí, hodující na kradeném jídle. Karavanu hlídají tři velcí psi, kteří hlasitě štěkají, ale nevzdalují se od karavany. Pokud by kočovníky obvinili z krádeže, tak vše zapřou, a urazí se, že je z něčeho takového podezírají.

Pokud se hráč půjde podívat po ženě v bílém, tak nenalezne ani stopy ve sněhu.

Tito cizinci jsou cikáni. Obvykle se jim říká kočovníci, protože s karavanou křižují po celém světě. Občas se na nějaký čas zastaví poblíž vesnice nebo města, kde se snaží domluvit jídlo výměnou za práci. Kočovníci jsou poněkud nespolehliví pracovníci, ale za to jsou velice šikovní. Někde je vidí rádi, protože jsou na krátkou dobu poměrně levnou pracovní silou. Jinde je zas vidí neradi, protože s nimi přicházejí také drobné potíže. Mají divokou povahu. Mladým chlapcům i dívkám pletou hlavy, občas se poperou, a občas si něco ukradnou. Většinou se ale jedná jen o drobnosti. Nejsou přímo zloději nebo násilníci. Pouze jednají spontánně, když se jim líbí nějaká cetka, mají hlad, nebo je někdo urazí. V zásadě jsou to ale veselí a přívětiví lidé.

Jejich karavana právě dorazila do Záhoří, a dnes se utábořili poblíž Říčkovy Poruby. Když k nim dolehla hudba, šli se podívat, co se slaví. Když pak mladíci uviděli, kolik jídla je na stolech, tak si šli nakrást pro sebe, i pro ostatní. Další den vejdou do vesnice.

Příchod cikánů

Do vesnice přichází skupina šesti lidí. Všichni mají tmavší pleť a jsou oblečeni do pestrobarevných látek, které jsou doplněny o kožešiny. Všichni se usmívají, a zdraví lidi okolo. Naproti jim vykročil Levar Říček, aby je uvítal, a zeptal se na účel jejich příchodu.

„Vítejte kočovníci. Jmenuji se Levar Říček, a jsem místní rychtář. Právě jste dorazili do Říčkovy Poruby.“

„Děkujeme za vřelé přijetí. Já se jmenuji Pačel Gorteš, a toto jsou mí bratři a synové. Zbytek mé široké rodiny táboří s karavanou asi dvě míle na východ, poblíž cesty. Je nás tam něco přes dvacet lidí. Přicházíme k vám od Podhoří, a máme v úmyslu brzy pokračovat na sever. Pomalu se nám krátí zásoby. Proto jsme se přišli optat, zda byste dokázali postrádat něco ze svých zásob, výměnou za práci.

Levar se krátce zamyslel. „Je pravda, že přicházíte ve vhodný čas. Možná tu nějaká práce bude. Chystá se svatba, a s tím je vždycky práce nad hlavu. Sám ale v této věci nemůžu rozhodovat. Vaši nabídku přednesu rodině nevěsty, a pak vás spravím o jejich odpovědi.“

Pačel nedokáže maskovat svou radost. „Milujeme svatby! Dokážeme pomoct s výzdobou a s hudbou! Budeme se těšit na vaši odpověď.“

„Do té doby je vám Říčkova Poruba k dispozici. Máme tu hostince, kováře, truhláře, ševce i krejčího. Cokoli jen budete potřebovat.“

Poté si podali ruce a rozloučili se. Levar odešel do hostince, a skupinka kočovníků se šla porozhlédnout po vesnici.

Večer se sešla rada, kde se členové poradili, zda chtějí, aby se kočovníci pohybovali po jejich vesnici. Pokud hráči upozornili vesničany, že z oslavy kradli jídlo, a pak vše zapřeli, tak je odmítnou. V takovém případě kočovníci další den odjedou. Zrovna tak odjedou, pokud by je hráči i v dalších dnech z nějakého důvodu obviňovali z krádeží. Pokud na jejich krádeže nikdo neupozorní, tak navzdory nevůli některých členů se rozhodli, že jim budou dány nějaké zásoby výměnou za pomoc, ale opustí vesnici ještě před svatbou. Když toto Levar následující den přednesl kočovníkům, tak se tvářili poněkud překvapeně. Zřejmě doufali, že si užijí i hostinu a tancovačku. Následující den připravují ozdoby z proutí, slámy a mašlí.

Někteří mladíci v těchto dnech tvrdí, že během slavnosti viděli na kraji lesa chodit ženu v bílých šatech. Vidělo ji pouze několik dospívajících chlapců. Nikomu se o tom ale příliš nezmiňují. Říkají si to jen chlapci mezi sebou.

Odchod cikánů – ztráta šatů

3. Ledna v dopoledních hodinách kočovníci řeknou Levarovi, že již vyrobili všechny ozdoby, které budou potřeba na svatbu. Proto si převezmou jídlo a odjedou. Nejprve jedou do Hostince Na Křižovatce. Poté budou pokračovat na sever. Toho dne v odpoledních hodinách Marma Lauhenová jde zkontrolovat šaty, aby je trošku přešila na míry nevěsty. Zjistí, že šaty zmizely. Nejprve celý dům obrátí naruby. Poté padne podezření na kočovníky. Dojde za Levarem, a obviní je z krádeže. Odůvodní to tím, že chtěli překazit svatbu, protože jim nebylo dovoleno se jí účastnit, případně kvůli tomu, že je obvinili z krádeže a odjeli. Marma za šaty nabídne odměnu 150 stříbrných (15 zlatých). Více si dovolit nemůže. Pro hráče by mělo být hlavní motivací to, že pokud se jim bude dařit plnění úkolů, tak místní budou důvěřovat v jejich schopnosti, a nebudou je brát tolik jako děti. Místní muži odpoledne vyrazí za kočovníky. Karavana jede pomalu a těžkým terénem. Vesničané je brzy doženou. Cikáni ale popřou, že by šaty měli. Jednají přátelsky, a nechají vesničany, aby nahlédli do jejich příbytků. Ti jen letmo nahlédli dovnitř. Pokud by šaty chtěli schovat, tak by je nebylo možno najít ani při důkladném prohledání. Muži se tak k večeru vrátili s nepořízenou.

Pokud by se hráči chtěli podrobněji podívat do karavan, tak naleznou pouze spoustu oblečení a cetek. Pokud by se chtěli sami nenápadně připlížit, když se karavana večer zastaví, tak by museli nějakým způsobem ošálit psy. Ti jsou hlídací, hlasitě štěkají, ale navzdory očekávání nebudou útočit. Pokud by kočovníci přistihli hráče, jak se jim plíží do příbytků, tak je nejprve budou chtít zbít klackem. Když zjistí, že se jedná o mladíky z vesnici, tak začnou halekat, že oni nejsou žádní zloději, a že o žádných svatebních šatech nic neví. Naopak, že hráči se tu plíží, jako zloději. Následující den je 4. Ledna, což je den před svatbou. Tentokrát již chlapci říkají svým rodičům, že během slavnosti viděli v lese ženu, která na sobě měla bílé šaty. Matky jim sdělili, že se jim to jen zdálo, protože o tom častokrát slyšeli od vypravěčů. Večer začnou přípravy na svatbu. Na Louku, kde bude probíhat hostina, se nanosily stoly a židle. Na Kopečku, kde bude probíhat obřad, se nanosily lavice, a vše se nazdobilo.

Občas se tu vypráví, že během oslav zde obchází bílá paní. Je to krásná mladá dívka ve svatebních šatech, která hledá svého manžela. V některém příběhu je to víla, která zve nešťastníky do lesa, aby je utancovala. V jiném je to princezna, která byla zmasakrována na vlastní svatbě v Avenonu. Důležité je, že ji nikdy nikdo neviděl úplné zřetelně, a nikdo po ní nenašel žádné stopy. Navíc ji viděli vždy jen mladí chlapci během oslav v nočních hodinách, kdy již byli unavení tancem, a nikdo ji neviděl víckrát než jednou.

Pokud by hráči zjišťovali, jak je to s tou nevěstou z Avenonu, tak vyslechnou krátký příběh o tom, jak se v minulosti přeli dva princové Avenon a Arenol.

Arenol byl následníkem trůnu. Jeho otec mu daroval za úkol osídlit Záhoří, a daroval mu celé toto území, aby ho spravoval ještě před tím, než mu bude předána koruna. Avenon mu to velice záviděl. Neustále otci vytýkal, že pro případ, že by se jeho bratrovi něco stalo, by měl taky spravovat nějaké území, a učit se vládnout. Král to ale zamítl. Aby Arenol utišil svého bratra, nabídl mu, aby si na horském hřebení postavil hrad, čímž bude moct dohlížet na důležitou cestu do Záhoří, čímž bude mít také důležitou funkci. Tak se stalo, že spolu bratři postavili Avenonský Kámen. Avenonovi se ale brzy zprotivilo nevlídné počasí hor, a začal to považovat za bratrův výsměch. Když měl mít Arenol svatbu, Avenon mu nabídl, aby svatba proběhla na jeho hradě. Arenol rád přijal. Nevěsta byla krásná bledá rusovláska ze severu jménem Faren, původem ze severních zemí. Po obřadu prý dostala darem od krále medvěda. Když došlo na hostinu, závistivý bratr se svou stráží zaútočil na Arenola. Strhl se boj, který nepřežil ani jediný člověk. Od té doby je to prokleté místo. Dokonce se nepoužívá ani ta cesta do Podhoří. Do dneška se tomu místu vyhýbají lidé, orkové i zvířata.

Svatba v Říčkově Porubě

5. ledna se ráno doladily poslední úpravy, a ze Zelené Lhoty přijel Luceranův Kněz Jakol Máter, spolu s širokou rodinou ženicha. Obřad byl poměrně dlouhý, plný modliteb, slibů, přání a zpěvů. Nevěsta byla oblečena ve svatebních šatech, vypůjčených od její tety. Poté nastala hostina, při které hrála hudba.  Když byly všechny přípitky proneseny, a všichni dosyta najedení, tak se přesunuli na volné prostranství, kde bylo připraveno veliké ohniště. Nejprve se zde odehrála divadelní představení, a poté, když padla tma, se začalo tančit okolo ohniště.

Bílá paní

Bílá paní si pak vybere jednoho z hráčů, kterého si vybere jako dostatečně odvážného a schopného zachránce.

V pozdějších hodinách, když jsi dotančil, ses posadil na lavičku, aby sis trochu odpočal. Když ses letmo podíval k lesu, i proti bílému sněhu jsi jasně spatřil ženu oděnou v bílých šatech. Upřeně se na tebe dívá. Nakonec k tobě natáhla ruku, a prstem naznačila, abys ji následoval. Poté zmizela ve tmě mezi stromy.

Hráč ji může následovat sám, nebo může upozornit kamarády, aby vyrazili společně. Pokud by ji nenásledoval, tak ji bude vídat každý den po jeden měsíc, jak ho láká, aby šel za ní.

Ve sněhu nejsou vidět žádné stopy. Když ses rozhlédl po lese, tak jsi matně zahlédl bílou postavu, jak opět zmizela mezi stromy. Takhle se ji snažíte následovat možná několik mil. Dovedla vás k jeskyni. Je to tunel o průměru zhruba jednoho sáhu. Již zvenku cítíte zvířecí zápach. Když chvilku nasloucháte, tak máte nejistý pocit, že slyšíte předlouhé nádechy a výdechy. Také se ale může jednat o vítr. Když jsi nahlédl o kousek hlouběji, vidíš ženu v bílém, jak pomaličku vchází dovnitř. Když ji následuješ, spatřil jsi po pár krocích velikánskou hromadu srsti. Medvěd. Žena prstem před pusou naznačila, abys byl potichu, a protáhla se okolo medvěda.

Pokud hráč neuspěje v hodu na nenápadnost s obtížností 12.

Medvěd zdá se spí. Přesto na drobné zvuky reaguje, a pomalu se zvedá. Během několika vteřin se postavil na nohy, a zaměřil na tebe svůj pohled. Poté hlasitě zařval, až ti zalehlo v uších. Už si představuješ, jak ti bude párat břicho, když v tom k medvědovi přistoupila žena v bílém, a klidně mu položila svou ruku na čumák. Medvěd se zklidnil a posadil se.

Za medvědem již v jeskyni není téměř žádné světlo. Po pár krocích jsi spatřil mihotající se světýlko malého plamínku na konci jeskyně. Tunel se zde rozšiřuje v malou kopulovitou místnůstku, o průměru zhruba jeden a půl sáhu. Na zemi hoří široká svíce, a u ní klečí dívka v oděná v bílých šatech. Ty šaty jsou vyrobeny z jemných kůží a kožešin. Musejí být teplé, ale zároveň jsou krásné. Říkáš si, že to musí být nějaká šlechtična. Co by ale dělala tady v jeskyni s medvědem? Teď, když si ji můžeš prohlédnout, všiml sis, že je to nádherná hubená rusovláska, která se zdá být ve věku zhruba šestnácti let. Na kolenou má složeny další bílé šaty. Zdá se, že by se mohlo jednat o zmizelé svatební šaty z vesnice. Hledí na tebe a mlčí. Tváří se zoufale, a ty víš, že potřebuje pomoct. Poté zpod šatů vytáhla papírovou obálku s červenou pečetí se znakem koruny, a podává ti jej. Vzal sis obálku do ruky, a pečlivě sis prohlédl pečeť. V tu chvíli tě ale obklopila tma. Svíce zhasla. Snažíš se nahmatat svíci, ale žádná tam již není. Dívka je také pryč. Držíš se tedy stěny, a míříš k východu. Vzduch v jeskyni, jako by se změnil. Necítíš zvířecí puch, a jako by se ochladilo. Když vycházíš ven, máš pocit, že medvěd také zmizel. Jediné, co prozrazuje, že se nejednalo o bláznivý sen, je obálka s červenou pečetí ve tvé ruce.

Když hráč rozlomí pečeť, tak uvnitř nalezne pozvánku na svatbu. Na ní je uvedeno, že on, i celý jeho doprovod jsou pozváni na svatbu.

"Urozený princ Arenol Rotenburg Eletorský si bude brát vznešenou princeznu Faren Broned Zarkol z Grodholnu. Svatba se koná na Avenonském Kameni již v poledne." Chybí ale údaj, který by sděloval datum svatby.

Pokud by hráči ukázali dopis někomu staršímu z vesnice, tak by jim řekl, že je to zřejmě královská pečeť. Nikdo ale nechápe, kde by se tu takový dopis vzal. Navíc ty jména ukazují na svatbu z jejich příběhu, která proběhla před mnoha lety. Teď už ale věří, že příběh o Faren se zakládá na pravdě. Pokud hráči řeknou, že je k dopisu zavedla žena v bílém, kterou spatřili během slavnosti, tak je nikdo nebude brát vážně. Pouze Rener by jim mohl říct, že pokud je to tak, jak říkají, tak zde pravděpodobně bloudí duše princezny Faren, a potřebuje pomoct. Zároveň je varuje, že taková věc může nést svá rizika. Předem ale nelze určit jaká.

Pokud hráči nevyrazí k Avenonskému Kameni, hráči, kterého si princezna vybrala, se budou následující tři noci zdát sny. V prvním vidí ženu na kraji lesa, a prstem mu naznačuje, aby šel za ní. V dalším snu bude stát u něj, a zoufale ho prosit, aby přišel na její svatbu, a zachránil ji. Třetí noc bude stát před Avenonským Kamenem, a z hradu uslyší její zoufalý nářek. Pokud na toto hráč nebude reagovat, tak sny ustanou. Přesto ale hráči můžou vyrazit k Avenonskému Kameni a splnit úkol, pokud mají pozvánku.

Příchod na Avenonský Kámen

Ať hráči přichází v kteroukoli dobu, dorazí ráno. Pokud by měli dorazit třeba o půlnoci, tak by se postupně začalo rozednívat. Pokud by se v takové chvíli chtěli vrátit, tak by se začalo zase stmívat. Jakmile se ale přiblíží asi na pět mil od hradu, je již plné světlo, a hráči jsou v místě uvězněni. Když budou chtít odejít lesem, tak zabloudí, a vrátí se k hradu. Pokud by sledovali cestu zpět, tak je dovede opět k hradu. Hráči se nachází uvězněni v jakési časové smyčce, která obsahuje pouze hrad, a jeho blízké okolí. Nejedná se tedy o pouhou iluzi. Hráči mají na sobě pouze své šaty, ale nemají žádné vybavení, a pokud měli koně, tak jim zmizí v momentě, kdy se na ně nebudou soustředit. Například když sesednou a někde je uvážou apod. Pokud na nich dojedou až do hradu, tak zmizí v momentě, kdy je odevzdají sloužícím.

Když se blížíte k Hradu, slyšíte hrát trubky. Je jasný den s modrou oblohou. Čím blíže jste hradu, tím více prošlapaná je cesta. Nakonec si uvědomujete, že kráčíte po upravené kamene cestě. Ve sněhu jsou vyšlapány stopy mnoha koní, a vyjety stopy kočárů a povozů.
Když jste přišli až k hradu, vidíte udržovaný krásný hrad. U brány jsou stráže, z oken visí vlajky, a z nádvoří znějí trubky. Bránou vjíždějí jezdci na koních a kočáry. Před hradem stojí několik menších domečků, kde se pohybují vesničané.

Pokud by mluvili s vesničany, tak se k hráčům budou chovat, jako ke šlechticům. Přesto že mají obyčejné šaty, všichni se chovají, jako by byli nastrojení na svatbu. Mohou jim sdělit, že dnes si Urozený princ Arenol Rotenburg Eletorský bude brát vznešenou princeznu Faren Broned Zarkol z Grodholnu. Také se mohou dozvědět, že se nacházejí v období, kdy se Záhoří teprve zabydlovalo. Říčkova Poruba je zatím jen malá osada dřevorubců, o šesti srubech.

Když hráči přijdou k bráně hradu, musí počkat, až na ně přijde řada. Strážní pak chtějí vidět pozvánku. Když ji hráči předloží, tak si strážní mezi sebou řeknou, že jsou to hosté, kteří dorazili na žádost nevěsty. Poté strážný řekne hráčům, aby pokračovali druhou bránou na nádvoří, kde se jich ujme dvorní maršálek.

Procházíte prostorem, který by mohl být zahradou. Zde ale roste zeleň jen pár měsíců v roce. Proto je prostor vyplněn sochami z kamene, i z ledu. Sochy tvoří uličku, vedoucí ke kapli. Za druhou bránou je rušno. Sloužící tu odvádějí příchozí do budovy, odbavují jejich zavazadla z kočárů, a odstrojují jejich koně. Po levé straně se nachází budova, zřejmě určena pro sloužící. Tam se odvádí koně s kočáry. Po pravé straně u brány stojí věž, kde sídlí strážní. V zadní části se nachází vetší budova, ozdobená vlajkami a květinami. Závan ze dveří naznačuje, že je budova příjemně vytopená, a voní pečeným masem a voskem. V tom si vás všiml muž, který organizuje sloužící, i přijíždějící kočí. „Vítejte urození pánové, jmenuji se Lutis Matistr, a jsem dvorským maršálkem zde na Avenonském Kameni. Smím vidět vaší pozvánku? … Á, vidím, že jste tu na pozvání naší nevěsty vznešené princezny Faren. Sluha vás zavede na váš pokoj. Obřad proběhne v pravé poledne v kapli, která stojí támhle v zahradě. Před chvilkou jste ji minuli. Poté pověřil sluhu, stojícího opodál, aby vás zavedl do vašich pokojů. Vede vás prvními dveřmi do budovy. Na zemi je položený krásný červený koberec se vzory zelených větví jehličnanů a šišek. Stěny jsou zdobeny goblény a obrazy. Dveře do pokojů jsou z tmavého masivního dřeva, zdobené rytinami. Na stěnách jsou svícny, kde hoří svíčky malými plamínky. Vše uvnitř hradu působí hřejivě, a je v dokonalém kontrastu s bílou zimou, která vládne mimo tento hrad. Služebný vás vede chodbou, poté stoupáte po schodišti přikrytém žluto oranžovým kobercem, a poté vás znovu vede chodbou, až se zastavil u dveří. „Zde je váš pokoj urození pánové. Uvnitř je vše připraveno k vaší spokojenosti. Pokud byste cokoliv potřebovali, stačí zazvonit zvonečkem, který máte uvnitř na stole. Na chodbě je vždy sloužící, který vaši žádost vyslyší.

Pokoj je krásně zdobený a útulný. V rohu již čeká připravená vana s horkou vodou, a ve skříních jsou pro hráče uloženy drahé zdobené šaty. Pokud by si je hráči neoblékli, a dál by chodili v obyčejných šatech, ostatní na ně stejně budou pohlížet, jako na nastrojené svatebčany. Když se budou chtít bavit s ostatními šlechtici, tak je vždy odbydou s tím, že jsou zaneprázdnění, a že si s nimi rádi promluví během hostiny. Pokud se hráči budou chovat nějako iracionálně, že by například křičeli, že je tohle vše iluze, že je jiná doba, a podobně, tak na ně nikdo nebude reagovat. Celá tato časová smyčka je sice interaktivní, a hráči do ní skutečně zasahují, ale má neustále snahu se vracet ke standartnímu scénáři. Před pravým polednem se již nastrojení svatebčané shromažďují v zahradě.

Hráči by měli z cizích rozhovorů zaslechnout, že seznam pozvaných hostů všechny velice překvapil. Zřejmě byl dost selektivní, a spousta důležitých lidí pozvánku neobdrželo. V Podhoří kvůli tomu došlo k velikému pozdvižení. Dále se mohou doslechnout, že král nepřijel, protože je již starý a velmi nemocný. Pokud se hráči nepřipojí ke svatbě, tak je sloužící budou neustále upozorňovat, že se mají přemístit do zahrady. Pokud neuposlechnou, tak se nic zvláštního nestane.

Svatba na Avenonském Kameni

Svatebčané v zahradě utvořili špalír vedoucí ke kapli. Postupně jím prošli kněží, za nimi ženich se svou rodinou, a nakonec nevěsta se svou rodinou. Všimli jste si, že nevěsta je ona štíhlá zrzka v bílých šatech, která obcházela okolo Říčkovy Poruby. Nyní o vás ani nezavadila pohledem. Poté se všichni nahrnuli dovnitř do kaple. Je zde cítit silná vůně kadidla a vosku. Celou kaplí se rozléhá znělý zpěv, a otec nevěsty předává svou dceru princi Arenolovi. Poté kněz pronesl několik modliteb a úryvků ze svatých knih. Při královské svatbě se sliby obvykle nepronáší. Tentokrát ale nastávající manželé udělali výjimku. Dávají tím jasně najevo, že se neberou z politických důvodů, ale z lásky. To je na nich ostatně i vidět. Poté následovaly další přednesy svatých textů, proložených zpěvem. Celý obřad tak trval několik hodin. Nakonec svatebčané vyšli před kapli, aby znovu utvořili špalír, ale tentokrát manželé prošli spolu. Všichni je zasypávají rýží a radostně vykřikují. Dvorní maršálek poté žádá, aby se všichni svatebčané odebrali do síně, kde proběhne hostina.

Pokud by se hráči snažili nějak narušit svatbu, tak je buď vykážou, nebo je budou ignorovat. Každopádně s nimi budou zacházet, jako by měli svatou trpělivost. Tato časová smyčka se sama snaží, aby obřad proběhl tak jak má. Proto například pokud hráč vběhne ke knězi, a bude přede všemi šaškovat, tak se na něj například nikdo ani nepodívá, nebo jen bude požádán, aby se posadil, a nebudou s ním jednat, jako by se dopustil hrubé urážky.

Hostina

Hodovní síň je zřejmě primárně určena jako přijímací místnost s dvěma židlemi, připomínající trůn. Dnes jsou zde nanošeny stoly a židle. Služebnictvo již nosí veliké tácy s jídlem, pod kterými se stoly málem prohýbají. Jeden ze sloužících, který má zřejmě na starosti zasedací pořádek, vás usadil na místa daleko od manželů. Brzy začala hrát hudba, ke které se přidal doprovodný program. Vystupují akrobati, kejklíři, cvičená zvířata, básníci i vypravěči. Okolo vás sedí tlustí nastrojení muži, kteří cítí velikou potřebu vám vyprávět o svých zážitcích z lovu. Zřejmě je jim jedno, jestli vás to zajímá, nebo nezajímá. Stejně ty samé příhody během hostiny opakují už po třetí. Když přišel čas na svatební dary, začali před novomanžele předstupovat svatebčané v doprovodu sloužících, kteří nesou truhličky a bedýnky. V nich se ukrývají šaty, šperky, nebo vybavení k lovu. Vedle nevěsty sedí muž, který dle šatů, a erbu s trnitou růží, patří ke stejnému rodu jako ženich. Zřejmě to bude Avenon. Zdá se být čím dál více neklidný. Jakýsi postarší muž se představil jako králův zástupce, a daroval nevěstě cvičeného medvěda. Ta se nejprve zdráhala, ale když viděla, jak je krotký, klidně si ho za řetěz odvedla ke svému stolu. Když všichni přítomní novomanžele obdarovali, Avenon se již potí, a jako by nevěděl, co má dělat s rukama. V tom venku zahučel silný vítr, který se opřel do oken, a rozrazil je. Chladný vzduch se prohnal místností, a zhasl všechny svíce, lucerny, pochodně, a dokonce i plameny v krbu. Hudba i hovory v tom okamžiku ustaly a rozhostilo se ticho. Po několika dlouhých vteřinách se zvenku ozval dlouhý nelidský výkřik. Další chvíli ticha přerušil výkřik tlustého muže, držícího v obou rukách kuřecí stehýnka. „To je banshee! Zvěstuje smrt! Někde se stane veliká tragédie.“ Arenol křikl na služebné, aby zavřeli okna a zapálili ohně. Poté se pokusil uklidnit hosty. „ Tady v horách žije mnoho bestií, na které doma nejsme zvyklí. Není se čeho bát. Hrad má vysoké zdi a chrání nás vojáci. Prosím, pokračujte v zábavě a nenechte se rušit.“ Poté začala znovu hrát hudba, ohně byly zapáleny, a hřejivá atmosféra byla znovu nastolena. Když jste se chtěli znovu podívat na podezřelé chování Avenona, zjistili jste, že nesedí na svém místě. Nevidíte ho ani nikde v místnosti. V tom se všechna okna rozletěla. Střepy jako šípy proletěly ze všech stran po celém sále. Všechna světla zhasla, a lidem jde od úst pára. Díky jasné obloze měsíc skrze okna osvětluje celou síň. Z venku doléhají zvuky boje a umírajících lidí. Někdo v síni zařval „Zataraste okna a dveře!“ V tom do místnosti vletěly podivné bytosti. Trup a hlava vypadají lidsky, jen porostlé krátkým černým peřím. Nohy ale mají krátké, podobné ptačím pařátům. Místo rukou mají křídla s dlouhým černým peřím, a místo úst mají mohutný zobák. Celé tělo, včetně pařátů a zobáku mají černé. Krouží u stropu, a působí jako temné stíny. Někdo přiškrceným hlasem zakřičel „Démoni!“ Vojáci zdá se zachovávají ledový klid. Obestoupili novomanžele, a snaží se stíny sestřelit kušemi. Několik opeřenců padlo na zem, ale do místnosti létají další, aby je nahradili. S bouchnutím se rozevřely dveře, a čtyři svatebčani prchli ven na dvůr. Téměř okamžitě se ozvaly výkřiky, a muž, který sleduje dění na dvoře ode dveří, začal dávivě zvracet. Další svatebčané, muž a žena, zkouší dveřmi prchnout do chodby. Následně slyšíte zuřivé vrčení a lidský křik. Oboje dveře pak vojáci zavřeli a zamkli. Létavé stíny, které stále ještě krouží u stropu, začínají útočit na lidi v síni. Dosedají lidem na ramena s takovou silou, že se jim podlamují kolena. Pak používají svůj mohutný zobák, kterým proráží lebky svých obětí, jako by to byly jen tenké skořápky. Vojáci, i někteří svatebčané tasili meče, a útočí na opeřence v dosahu. Daří se je zabíjet, ale okny přilétají další a další. V místnosti jich teď musí být alespoň patnáct. Mnozí svatebčané se snaží schovat. Většina se schovává pod stoly, které opeřenci s lehkostí odhazují na stranu, a někteří se natírají krví mrtvých a schovávají se mezi těly. Někteří silnější dokonce drží slabší, aby se za nimi kryli. Tři opeřenci se právě pokoušejí útočit na novomanžele, ale vojáci je chrání vlastními těly. V síni již leží mnoho mrtvých těl a podlaha je zbarvena do ruda. Vůně pečeného masa se teď mísí s potem a s železitým pachem krve. Všimli jste si, že dveře do kuchyně jsou nyní otevřeny. Stojí v nich princezna, a ukazuje prstem, abyste ji následovali. Na chvilku jste zmateni, protože na druhém konci síně stojí stejná princezna. Když se na vás zaměřili tři opeřenci, nemáte na vybranou, než následovat princeznu dveřmi do kuchyně. V kuchyni se nachází veliký vlk se třemi ocasy, který si právě pochutnává na něčem, co zřejmě kdysi bývaly kuchařky. K hráčům je otočený zády a je zaneprázdněn. Princezna tiše dovede hráče do sklepení. Tam přečkají zbytek útoku na hrad, a můžou si promluvit s princeznou. Poví jim, že je sem přivedla, aby ji pomohli. „Mrzí mě, že jsem vás přivedla do takového nebezpečí. Jsem zoufalá a potřebuji vaši pomoc. Avenon se nás všechny rozhodl zabít. Na svatbu pozval jen ty, kteří upřednostňovali mého muže před ním. Poté uzavřel nějaký pakt s démonem, aby se Averolovi pomstil za to, že ho všichni upřednostňují. Chtěl ho úplně pokořit. Proto ti opeřenci mě a mého muže odnesli do kaple. Tam… nutil Averola, aby se díval na to, co mi prováděl. Poté nás oba zabil. Averolovo nahé tělo hodil ze srázu, a mě nechal ležet na oltáři. Zaklel nás, abychom to prožívali stále dokola. Po mnoha letech v hradě přespával orkský šaman. Provedl nějaký rituál, a dal mé duši částečnou volnost. Můžu se tak občas na krátkou chvíli odpoutat od tohoto místa. Než zde zemřel, řekl, že pro úplné sejmutí kletby nás musí do úsvitu položit společně k oltáři jako manželé, ve svatebních šatech. Averol má náhradní šaty ve svém pokoji, ale dámské svatební šaty nikde v celém hradě nebyly. Teď už jedny šaty mám.“ Na to vám podala zmizelé šaty patřící Lauhenovic rodině. „Druhé šaty jsou v naší ložnici. Je to velká místnost na konci chodby v nejvyšším patře. Buďte ale opatrní. S těmi tvory se nedá bojovat. Každého padlého nahradí dva další. Já bohužel víc udělat nemohu. Dochází mi síla a pomalu se vytrácím. Prosím, zachraňte nás…“. Princezna zprůhlednila a pomalu mizí. Za chvilku je pryč úplně. Jediné, co prozrazuje, že zde opravdu byla, jsou svatební šaty, které teď držíte.

Hledání šatů

Z pater nad vámi jsou slyšet nejrůznější zvuky, jako praskání, dupání či vrzání. Ty bytosti jsou zřejmě po celém hradě. Pokud hráči porazí některou z přivolaných příšer, padne na zem, a na okamžik vzplane plamenem. Během dvou vteřin tělo i plameny zmizí. Pak na totéž místo ze dvora spěchají dvě stejné příšery za každou padlou. Pokud by tedy zabili dvě příšery naráz, na místo po chvíli přiběhnou čtyři. Příšery sice není tak těžké porazit, ale hráči by měli brzy pochopit, že násilím situaci nevyřeší. Pokud budou mít výhled na dvůr, spatří uprostřed díru o průměru 4 sáhy, která připomíná černou díru vedoucí do země. Stěny tohoto tunelu tvoří mihotající se stíny, a po obvodu kraje se míhají rudé runy. Pokud by se snad někteří hráči chtěli pokusit skočit do tohoto portálu, tak se na krátký okamžik objeví princezna, aby je od tohoto odradila. Pokud by to i přes to udělali, dostali by se portálem do podsvětí, čímž by zemřeli. Úkolem hráčů je položit těla obou manželů k oltáři, a obléci je do svatebních šatů. Tělo princezny již leží na oltáři, tělo Averola musí najít ve křoví pod nádvořím hradu. Dále potřebují najít Averolovy šaty v jeho podkrovním pokoji. Pokud by hráči zapomněli, co musejí udělat, a bezcílně by bloudili hradem, tak se může krátce zjevit princezna, aby jim to připomněla.

Sklepení

Ve sklepení je cítit vlhko a chlad. Prostor osvětluje malá lucernička pověšená na háčku. Stěny, podlaha i strop jsou tvořeny z hrubě opracovaného kamene. Z chodby vedou čtvery staré dřevěné dveře, a chodba ke schodům. 1) Místnost je používána k uskladnění jídla. V rohu se nachází hromada dřevěných beden, a na konci místnosti jsou police s nakládanými potravinami ve sklenicích. 2) Z místnosti je slyšet jakési drobné hemžení. Stejně jako v první místnosti jsou zde bedny a police plné jídla. Uprostřed místnosti leží zakrvácené tělo v bílé zástěře. Po těle běhá menší hejno krys (8). Každá je černá jako uhel, s jasně rudýma očima. Pokud si jich hráči nebudou nijak všímat, tak jsou zaneprázdněné požíráním těla. 3) Místnost je cítit masem a krví. Na řetězech u stropu visí velké kusy masa z prasat a krav. V prostoru jsou dva dřevěné stoly, které zřejmě slouží k porcování. V zemi jsou do kamene vydlabány odtokové kanálky se zaschlou krví, vedoucí k malým otvorům v podlaze. 4) Místnost je používána k uskladnění jídla a alkoholu. V rohu se nachází hromada dřevěných beden, a na konci místnosti jsou police se zaprášenými lahvemi s alkoholem. Dle etiket se jedná o víno, rum a whisky.

Hrad – přízemí

V chodbě se před pokojem č. 2 nachází jeden okřídlenec, hodující na mrtvé kuchařce. Pokud hráči opatrně otevřou dveře z kuchyně do chodby, budou ho mít přímo před sebou. Je k nim ale otočený zády, a je plně zabrán do své činnosti. Protáhnout se kolem se mohou pokusit pouze malé bytosti jako hobiti či gnómové. Pokud se hráči budou chtít vyhnout střetu, budou muset projít přes kuchyň a sklad. 1) Dveře do hodovní místnosti jsou stále zamčeny (včetně těch, kterými odešli hráči). Místnost je stále plná těl, a ozývají se z ní zvuky hodujících okřídlených bytostí. 2) Šlechtický pokoj. V místnosti je umístěné velké lůžko pro dvě osoby, šatní skříň a stůl s křeslem. 3) Šlechtický pokoj. Před pokojem jsou krvavé stopy velkých vlčích tlap vedoucích směrem ven. Stopy se ztrácejí asi po dvou sázích. V místnosti je umístěné velké lůžko pro dvě osoby, šatní skříň a stůl s křeslem. V posteli leží zakrvácený trup, a další části lidského těla jsou poházené po celé místnosti 4) Šlechtický pokoj. V místnosti je umístěné velké lůžko pro dvě osoby, šatní skříň a stůl s křeslem. Okno v pokoji je rozbité. Z venku doléhá krákání opeřenců, a vití vlků. 5) Pokoj sloužícího. V místnosti je umístěna úzká postel, dřevěná truhla na šaty, a stůl s dřevěnou stoličkou. 6) Sklad potravin. Na rozdíl od těch ve sklepě, jsou zde skladovány potraviny určeny k brzkému použití. Na druhém konci skladu jsou dveře vedoucí do chodby. 7) V kuchyni se stále nachází dvou-ocasý vlk. Momentálně si odnesl ukousnutou nohu do zadní části místnosti, a hlasitě si na ní pochutnává. Hráči se musí pohybovat velice potichu, aby na sebe neupozornili.

Hrad - patro 1) Pokoj určen pro Lady Avenonského Kamene. Protože se však zatím Avenon neoženil, tak jsou zde zjevně ubytovaní hosté. V pokoji se nachází široká postel s nebesy, široký zdobený stůl a psacími potřebami a s koženým křeslem, zdobená dřevěná truhla s kováním, a zdobené šatní skříně. Po místnosti jsou rozházené potrhané šaty z luxusních látek. 2) Pokoj pro šlechtické hosty. Obsahuje širokou postel s nebesy, stůl s křeslem, truhlu, a šatní skříň. 3) Pokoj pro šlechtické hosty. Obsahuje širokou postel s nebesy, stůl s křeslem, truhlu, a šatní skříň. V místnosti se nachází dvě mrtvá těla. Muž a žena. Obě těla jsou nahá a bledá. Na nich stojí pavouk velikosti středního psa, a muži se prokousává do lebky. Pavouk je celý černý pokrytý srstí. Jeho hlavu pokrývá mnoho rudých očí. Když spatří hráče, tak proti nim rychle vyrazí. Pokud před ním zabouchnou dveře, tak na ně bude škrábat, ale nedokáže si je otevřít. 4) Pokoj pro šlechtické hosty. Obsahuje širokou postel s nebesy, stůl s křeslem, truhlu, a šatní skříň. Hned za dveřmi je ve stropě jeden sáh široká díra do pokoje v horním patře. 5) Pokoj Pána Avenona. Dostatečně zdobený a luxusní, aby zde mohl žít král. Pokoj se zdá být netknutý.

Hrad – podkroví

1) Pokoj určený zřejmě pro nejvýznamnější hosty, momentálně pro nevěstu. V pokoji se nachází široká postel s nebesy, široký zdobený stůl a psacími potřebami a s koženým křeslem, zdobená dřevěná truhla s kováním, a zdobené šatní skříně. 2) Pokoj určený zřejmě pro méně urozené hosty. Obsahuje širokou postel pro jednu osobu, stůl s křeslem, dřevěnou truhlu, a šatní skříň. 3) Pokoj určený zřejmě pro méně urozené hosty. Obsahuje širokou postel pro jednu osobu, stůl s křeslem, dřevěnou truhlu, a šatní skříň. 4) Pokoj určený zřejmě pro méně urozené hosty. Obsahuje širokou postel pro jednu osobu, stůl s křeslem, dřevěnou truhlu, a šatní skříň. 5) Pokoj určený zřejmě pro méně urozené hosty. Obsahuje širokou postel pro jednu osobu, stůl s křeslem, dřevěnou truhlu, a šatní skříň. Hned za dveřmi se nachází díra skrz podlahu o průměru jednoho sáhu. 6) Pokoj určený zřejmě pro nejvýznamnější hosty, momentálně pro ženicha. V pokoji se nachází široká postel s nebesy, široký zdobený stůl a psacími potřebami a s koženým křeslem, zdobená dřevěná truhla s kováním, a zdobené šatní skříně. Ve skříni je možné nalézt několik náhradních svatebních šatů pro Averola. Na posteli se nachází cosi, co připomíná temně černého divočáka s rudými oči. Z huby mu ční mohutné kly, a hlasitě funí. Ihned se rozhodne na hráče zaútočit. Pokud zabouchnou dveře, tak je prorazí za 10 kol. Pokud je bude pronásledovat do pokoje č. 5, tak spadne dírou do nižšího patra.

Stáje – přízemí

1) Boxy pro koně. Obvykle je každý box určen pro jednoho koně, ale momentálně jsou přeplněny. Proto jsou v každém boxu koně dva. Místa mají ale i tak dostatek. 2) Pokoj správce stájí. Obsahuje úzkou postel, šatní skříň, dřevěnou truhlu, a stůl se stoličkou. 3) Hala pro parkování kočárů. Na zemi je v malé vrstvě poházená sláma, a občas někde leží konina. Momentálně je hala natolik přeplněná, že není k hnutí. Aby se hráči dostali do chodby, tak se musí těsně protáhnout okolo kočáru, nebo prolézt skrz něj.

Stáje – patro

1) Pokoje sloužících. Všechny obsahují úzkou postel, šatní skříň, dřevěnou truhlu, a stůl se stoličkou. Na chodbě je všude krev, kusy těl a vnitřnosti. Železitá pachuť krve hráče při vstupu do patra praští do nosu a vyvolává nevolnost. Dveře do pokojů jsou kromě jedněch otevřeny, a na některých pokojích leží větší kusy těl. Pohled na tu spoušť vyvolává představu lišky v kurníku. 2) V pokoji je zabarikádovaný přeživší služebný jménem Lato. Dveře zabarikádoval a schoval se pod postelí. Pokud se hráči budou snažit dostat dovnitř, tak na ně bude šeptat skrz dveře, ať zmizí a nechají ho. Pokud se s ním budou snažit mluvit, pokřikovat na něj nebo bouchat na dveře, tak do pokoje vletí oknem opeřenec, a Lata zabije. Hráči uslyší zvuk tříštění skla, křik, a praskání kostí. Pokud budou dál rámusit u dveří, tak se okřídlenec začne probíjet skrz dveře zobákem.

Strážnice – přízemí

1) Přízemí strážní věže. Uprostřed místnosti je stůl s rozházenými kartami a čtyři dřevěné stoličky. Vstup do věže je zamčený. Klíč se nachází v patře ve strážnici v pokoji č. 5. Obtížnost pro vypáčení zámku je 18. 2) Pokoj strážného. Obsahuje úzkou postel, truhlu a stůl se stoličkou. V pokoji se nachází umírající strážný. Sedí opřený o postel, a z rány po kousnutí na krku mu stéká krev. Když spatří hráče, tak jim sdělí, že vlajku na věži okřídlenci zničili. Požádá je, aby ve vedlejší věži vyvěsili novou, a obnovili tak čest vojáků, než jejich duše odejdou. Dále jim sdělí, že věž mohla být při útoku zamčena zevnitř, aby se nikdo nedostal ke střelcům. Pro takový případ má některý pověřený voják uložen náhradní klíč někde v patře nad námi. Poté voják zemře. 3) Pokoj strážného. Obsahuje úzkou postel, truhlu a stůl se stoličkou. 4) Zbrojírna. V místnosti jsou stojany s lamelovými zbrojemi, a police s dlouhými meči. 5) Pokoj strážného. Obsahuje úzkou postel, truhlu a stůl se stoličkou. 6) Pokoj velitele strážných. Obsahuje úzkou postel, truhlu, stůl se stoličkou, a šatní skříň. Vpravo od skříně jsou tajné dveře obložené kamenem (obtížnost 12). Za dveřmi se skrývá skříň, ve které je hradní vlajka. Na vlajce je rudá růže položená na kameni v modrém poli. Vlajka je přichycena ke kovové pozlacené žerdi dlouhé dva sáhy.

Strážnice – přízemí

Na chodbě se nachází okřídlenec. Pokud hráči chtějí zasadit vlajku, a nedokáží odemknout zámek do věže, tak musí okřídlence porazit, a rychle nalézt klíč, než se znovu vrátí dva noví. K boji je dobré použít výzbroj ze zbrojnice v přízemí. Noví okřídlenci budou hráče hledat znovu v této chodbě. Proto by se měli schovat v místnosti v přízemí, ve věži, nebo na jiném vhodném místě. 1) Patro věže. Stejně jako v přízemí se zde nachází stůl, na kterém jsou karty a flaška rumu, a okolo jsou rozhozené čtyři stoličky. Všude jsou stopy krve. Venku pod oknem, které vede směrem od hradu, je připevněn držadlo pro žerď s vlajkou. Momentálně se zde nachází pozlacená žerď, na které je napíchnut voják. Pokud hráči našli novou vlajku, mohou ji zde vložit do držadla. V takovém případě nenastane žádný zajímavý efekt, a tedy ani nebudou vědět, zda udělali vše správně. Výsledek se projeví až po ukončení dobrodružství. 2) Pokoj strážného. Obsahuje úzkou postel, truhlu a stůl se stoličkou. 3) Pokoj strážného. Obsahuje úzkou postel, truhlu a stůl se stoličkou. 4) Pokoj strážného. Obsahuje úzkou postel, truhlu a stůl se stoličkou. 5) Pokoj strážného. Obsahuje úzkou postel, truhlu a stůl se stoličkou. V truhle se nachází oblečení, a malá dřevěná krabička. Uvnitř je náhradní klíč od věže. 6) Pokoj strážného. Obsahuje úzkou postel, truhlu a stůl se stoličkou.

Okolí hradu

Okolní lesy prohledávají jakýsi humanoidi na pekelných koních. Mezi stromy jsou občas vidět, jak se mihnou. Hráči se mohou proplížit křovisky pod nádvoří, kde naleznou ležet tělo prince Averola.

Kaple

Kaple vypadá netknutá příšerami. Na oltáři ale leží nahá a svázaná princezna. Na kůži má mnoho šrámů od bití, a nedýchá. Kolem krku má uvázané a pevně utažené lano. Pokud hráči dovlekli tělo prince, a oba oblékli do nových šatů: Obě těla leží ve svatebních šatech před oltářem. Zdá se, že se nic neděje. Snažíte se rozpomenout, jestli princezna nemluvila o nějakém dalším postupu. Venku se pomalu rozednívá. Když první paprsky posvítily do kaple, mrtvá těla lehce zazářila. Okolní stěny pomalu mizí, a zůstávají jen pobořené ruiny. Zmizely také lavice a oltář, jen zářící těla manželů zůstaly na svém místě. Pomalu vstaly, postavili se proti sobě, a chytli se za ruce. Silně se objali a políbili. Po chvíli se podívali na vás, princ se mírně poklonil, a promluvil. „Prokázali jste nám nesmírnou službu. Prožívali jsme zde muka, které by nikdo neměl zažít ani poprvé. Kdybych byl princ, jímž jsem kdysi býval, poklekli byste přede mnou. Já bych vás pasoval na rytíře, daroval vám půdu a bohatství, a na vždy bych velebil vaše jména. Dnes jsem ale pouhou vzpomínkou na toho, kým jsem byl, a mohu vám nabídnout jen svou vděčnost.“ Poté poklekl, a sklonil hlavu k zemi. „Děkujeme vám z hloubi svých srdcí.“ Princezna vzápětí také poklekla a přidala se ke svému muži. „Děkuji vám.“ Princ se znovu postavil. „Tato kaple je zasvěcena Arbarenovi, Zlatému bohu. V místě, kde stál oltář, je do země vložena relikvie. Je to truhlička, ve které je uložena kost z jednoho z jeho vtělení. Myslím, že nebude svatokrádež, když relikvii vykopete. Každý kněz by měl být schopen ověřit její pravost, a vykoupit ji od vás. Příliš vám za ni nezaplatí, ale je to to jediné, co pro vás ještě mohu učinit. Teď už musíme jít, světlo nás volá. Sbohem mladí hrdinové.“ Oba manželé pak pomalu zmizeli. Oltář dávno zmizel. V místě, kde ležel, mohou rozbít silnou kamennou kachli, pod kterou naleznou dutinu. Uvnitř se nachází narezlá kovová truhlička, která kdysi byla pozlacená. Pokud ji otevřou, tak uvnitř naleznou zhruba dva couly silné odříznuté kosti. Kněz Jakol Máter ze Zelené Lhoty jim za ni může nabídnout zhruba 50 zl. Pokud na věži vyvěsili vlajku, tak je nyní v držadle uložena žerď. Vypadá velice zašle, ale hráči vědí, že je pozlacená. Pokud ji vyjmou a očistí, tak odhalí zbytky zlata. Žerď mohou prodat za dalších 30 zlatých. Celé dobrodružství se odehrává mimo náš prostor a čas. Když byla smyčka uzavřena, hrdinům zmizí vše, co v ní posbírali. Dále se na místě objeví jejich věci, koně, i případně hráči, kteří ve smyčce zemřeli. Zároveň se zde objeví orkský šaman, který ve smyčce kdysi zemřel. Šaman je starší muž, oblečený do bílých a šedých kůží, ověšený šperky ze zubů a kostí. Na zádech má připevněno kopí s kostěným hrotem. Obecnou řečí umí jen částečně, a navíc je velice málomluvný. Proto si jen zamyšleně prohlédne hráče. Vybere si hráče, kterého bude považovat za vůdce, sundá si náhrdelník s jakýmsi velkým zubem, a podá mu ho. Poté se s hráči rozloučí lehkým kývnutím hlavy, a odejde. Náhrdelník je téměř bezcenný, jedná se pouze o tretku.

Epilog

Je ráno poté, co hráči přišli k Avenonskému Kameni. Pokud přišli v průběhu dne, tak v časové smyčce strávili zbytek dne a noc. Pokud dorazili v noci, tak ve smyčce mohli strávit pouze několik hodin nebo minut. Když se vrátí do vesnice, a budou všem vyprávět o tom, co prožili, tak jim nikdo příliš neuvěří. Pokud někoho přesvědčí, že byli u Avenonského Kamene, tak je budou rozzlobeně poučovat o tom, jak je to lehkovážné a nebezpečné.

Bestiář

Dobrodružství je určeno pro začínající dobrodruhy, a souboje jsou zde snadné a vedlejší. Pekelná stvoření jsou zde spíše jakousi iluzí, a proto jsou velice slabé. Pokud jsou hrdinové již zkušenější, a preferují bojově zaměřená dobrodružství, tak je možné změnit hodnoty příšer, zvýšit jejich počet, a případně hráčům ponechat vybavení při vstupu do smyčky. Všechna pekelná stvoření mají 1. úroveň, 5 životů, OČ: 11, ÚČ: 9, a zraňují za 1K4. Mapa Avenonského Kamene - Interiér