24. sezení

Sezení proběhlo 16.12.2021 a trvalo 5,5 hodin.

Hráči se nacházejí v podsvětí. Tento svět vypadá podobně, jako jejich normální svět. Jen příroda je zde téměř suchá, ptáci nezpívají, nebe je ohnivě rudo-oranžové, mraky jsou šedé a je zde cítit tíživá atmosféra, jako kdyby stále vězeli kdesi hluboko v podzemí. Na nebi jsou k vydění jakési okřídlené bytosti s humanoidní postavou. Naštěští krouží daleko. Družina se vydala na jih k Pelpetu. Necítí únavu ani bolesti fyzického těla a tak urazili velikánský kus cesty. Po setmění již sestopili z hor a utábořili se v lese.

Kousek po půlnoci zaslechli šílený bolestný řev muže. Rozeběhli se tím směrem až narazili na cestu, po které se k nim blížil jezdec na koni osvětlený pochodní. Křik vycházel od něj. Když je jezdec míjel, všimli si, že je to holčička v noční košili ve věku asi 10 let, který se na ně podívala s ukrutným hněvem. Za koněm táhla přivázaného křičícího muže. Poté se pokusili přespat v lese. K tomu si Anton vykouzlil přístřešek, který by je ochránil před menšími nebezpečími. Spánek ale nepřicházel. Později si všimli té samé holčičky, jak se okolo nich krade mezi stromi a pozorujeje. Nakonec zaútočila na přístřešek, do kterého bila pěstmi. Nebyla však sama. Dobrodruzi se ocitli v obklíčení malých holek i starších žen. Rozhodli se je odlákat blesky a utekli na cestu. Poté prchali až dokud nespatřili světla Pelpetu. Tam si na řce všimli konstrukce s klecí. To malá holčička topila stále toho stejného muže, kterého táhla za koněm. Když se přiblížili k městu, holčička zmizela. IOhned ale spatřili, tu samou, jak svrhla muže z nejvyšších hradeb hradu. Dobrodruzi nejprve nalezli úkryt v hostinci mimo město a pokusili se vyspat za barem. Brzy ale zaslechli, jak nad nimi po balkonu vržou kroky směrem ke schodům. V momentě kdy kroky ustaly, holčička se objevila u nohou Eadilfa a zabodla mu své prsty do hrudníku. Chvilku trvalo, než její sevření za žebra povolilo a odkopli ji. Když zmizela, rozhodli se zamířit do města. Tam na náměstí nalezli holčičku popravující muže, při čemž jim všechny cesty zastoupili holčičky a ženy ve ztrhaných šatech. Dobrodruzi se rozhodli vyrazit za holčičkou na popravčím stupínku a zaútočili.

Poté se ocitli v Pelpetu plném lidí. Nikdo není zrovna přátelský. Živo jepředevším v hospodě, kam dobrodruzi zamířili.