24. sezení
Sezení proběhlo 16.12.2021 a trvalo 5,5 hodin.
Hráči se nacházejí v podsvětí. Tento svět vypadá podobně, jako jejich normální svět. Jen příroda je zde téměř suchá, ptáci nezpívají, nebe je ohnivě rudo-oranžové, mraky jsou šedé a je zde cítit tíživá atmosféra, jako kdyby stále vězeli kdesi hluboko v podzemí. Na nebi jsou k vydění jakési okřídlené bytosti s humanoidní postavou. Naštěští krouží daleko. Družina se vydala na jih k Pelpetu. Necítí únavu ani bolesti fyzického těla a tak urazili velikánský kus cesty. Po setmění již sestopili z hor a utábořili se v lese.
Kousek po půlnoci zaslechli šílený bolestný řev muže. Rozeběhli se tím směrem až narazili na cestu, po které se k nim blížil jezdec na koni osvětlený pochodní. Křik vycházel od něj. Když je jezdec míjel, všimli si, že je to holčička v noční košili ve věku asi 10 let, který se na ně podívala s ukrutným hněvem. Za koněm táhla přivázaného křičícího muže. Poté se pokusili přespat v lese. K tomu si Anton vykouzlil přístřešek, který by je ochránil před menšími nebezpečími. Spánek ale nepřicházel. Později si všimli té samé holčičky, jak se okolo nich krade mezi stromi a pozorujeje. Nakonec zaútočila na přístřešek, do kterého bila pěstmi. Nebyla však sama. Dobrodruzi se ocitli v obklíčení malých holek i starších žen. Rozhodli se je odlákat blesky a utekli na cestu. Poté prchali až dokud nespatřili světla Pelpetu. Tam si na řce všimli konstrukce s klecí. To malá holčička topila stále toho stejného muže, kterého táhla za koněm. Když se přiblížili k městu, holčička zmizela. IOhned ale spatřili, tu samou, jak svrhla muže z nejvyšších hradeb hradu. Dobrodruzi nejprve nalezli úkryt v hostinci mimo město a pokusili se vyspat za barem. Brzy ale zaslechli, jak nad nimi po balkonu vržou kroky směrem ke schodům. V momentě kdy kroky ustaly, holčička se objevila u nohou Eadilfa a zabodla mu své prsty do hrudníku. Chvilku trvalo, než její sevření za žebra povolilo a odkopli ji. Když zmizela, rozhodli se zamířit do města. Tam na náměstí nalezli holčičku popravující muže, při čemž jim všechny cesty zastoupili holčičky a ženy ve ztrhaných šatech. Dobrodruzi se rozhodli vyrazit za holčičkou na popravčím stupínku a zaútočili.
Poté se ocitli v Pelpetu plném lidí. Nikdo není zrovna přátelský. Živo jepředevším v hospodě, kam dobrodruzi zamířili. Tam se lidé oddávali alkoholu, rvačkám, hazardu i jiným chtíčům. V rohu si všimli zahalené postavy, která pod kabátem skrývala možná vysoký batoh. Postava za nimi vyrazila a vyzvala je, aby s ní šli za město, kde si mohou promluvit. Tam odhalil svá kříádla a sdělil jim, že se úmyslně stal padlým andělem, aby hluboko v podsvětí splnil určitý úkol. Vycítil, že se jem zavedlo volání osudu a že v podsvětí zřejmě nebudou dlouho. Proto jim předal zprávu o tom, že na území Velie se otevírají portály spojující svět s podsvětím. Tuto správu aby předali Nějakému anděli, který ji bude moci doručit nahoru. Následně jim odpovídal na dotazy o tom, co se zde děje.
Zjistili, že holčička mučící muže je uvězněna ve smyčce, ve které se vyrovnává se svou smrtí. Byla označena za kacířku a spolu s jinými ženami byla mučena a nakonec zabita inkvizitorem. Nyní si vylévá svůj vztek v nekonečné smyčce, dokud se s tímto nevyrovná. Dále zjistili, že se nacházejí hluboce v podsvětí, kde se nacházejí duše očišťující se od těžkých duševních otřesů, iluzí a podobně. Čím výše se dostanou odbouráním těchto bloků, krajina okolo se mění a postupně ožívá. Po kompletním očištění dostane každá duše možnost se znovu narodit. Ohledně trpitele uvedl, že se jedná o mocného démona, který se stará o utrpení duší, které chtějí trpět. Po chvíli se podlý anděl nabídl, že zaletí do Galenoru zjistit více informací.
Družina zjistila, že takto hluboko v podsvětí spánek téměř nepřichází a nedává odpočinek, stejně jako jídlo nezahání hlad. Proto neztráceli čas a vyrazili do Galenoru po svých. Po nějaké době na cestě se k nim vrátil anděl, aby jim sdělil, že Trpitel se zbytkem svých uctívačů jim pochodují naproti. Část zbylých uctívačů se ztratila v podsvětí a do cíle jich tedy dorazila pouze hrstka.
Již kousek od Galenoru potkali uctívače nesoucí otevřená nosítka, na kterých se nacházela mohutná , čtyřnohá postava, složená z množství sténajících těl.
Trpitel Eadilfovi nabídl, že až si vyřeší své vlastní záležitosti na světě, propůjčí Eadilfovi část své síly, aby si vyřešil i vlastní záležitosti. Eadilfovi sdělil, že jeho otec mu celý život lhal, neboť okolnosti, za kterých opustil chrám Znějících zvonů byly jiné, než mu celý život tvrdil. Anton by zase jistě rád osvobodil svého bratra Kaltiho, který byl nuceně odveden z domu. Ferel by si zase rád posvítil na šílenství svého otce. Po krátkém rozhovoru Aedilf přijmul jeho nabídku, že se stane jeho avatarem. Ten vstoupil do jeho těla. V tom okamžiku se otevřela nebesa a k hráčům se snesl anděl, kterého viděli již v Haldarově hlubině. Bědoval, že trpitele měli porazit, ne se k němu přidat. Dokonce i uzamčený v těle je nebezpečný. Vyzvedl je na horu Thermu, kde jim sdělil, že jejich mrtvá těla se mu podařilo opravit a nyní je do nich vrátí. Jsou ale velice težce raněná a potřebují se ještě dlouho zotavovat. Poté bude celá záležitost ukončena. Po probuzení dobrodruzi vyryli nožem ochrané runy na Eadilfovo břicho. Trpitel v jeho těle se ale zmítal natolik, že levá ruka, která kterou Demogorgon zřejmě odtrhl od těla nakonec povolila a z ramene mu vyrazila nová šupinatá ruka se třemi silnými prsty. Ochrané znaky nakonec zafungovaly a Eadilfova mysl zvýtězila nad Trpitelem. Poté anděl hráče snesl na zem ke vstupu do Haldarovi hlubiny. Za využití obchodníků se dopravili domů do Říčkovy poruby, kde se Anton přivítal se svou rodinou.
