35. sezení

Sezení se odehrálo dne 19.11.2022 a trvalo 5 hodin.

Družinka rozdělená na dvě skupiny několik dní vloudila krajinou a skrývala se před možnými pátrači od únosců. Po třech dnech se nalezli a pokračovali na jih. Někde na území Yarenu nalezli v noci skupinu lidí u táboráku. Vyklubala se z nich skupina zlodějů, která zřejmě zavraždila a okradla učence z Yarenské univerzity, který objevil legendární pokladnici dávného loupežníka. Vyprávěli družině příběh, jal se ten lupič se svými loupežníky nechal zahnat do pokladnice, kterou zavřel. Tu lze ale otevřít pouze tajným heslem z venkovní strany. Pokladnice se žák stala i jejich hrobku. Po mnoha letech bylo její přesné místo zapomenuto. Vůdce loupežníků má ale mapu i vstupní heslo. Uzavřel dohodu s družinou, že se rozdělí o kořist, pokud jim pomohou. Vyrazili tedy na sever, kde u řeky nalezli vstup. Uvnitř nalezli jeskyni s mnoha poklady a mnoha pastmi. Mnoho loupežníků zde zemřelo, než nalezli ložnici s kostrami. Tam kostry povstali a začaly jednat, jako by byli naživu. Kostru vůdce zabili a jeden z loupežníků sebral z lebky zlatou korunku. Ihned ho propadlo šílenství a museli mu ji odebrat a rozbít. S tímto zemřeli i ostatní kostlivci. Družina shrábla svůj podíl a vyrazila dál na jih do města.

U města vyhledali tábor Eletorských vojáků. Tam zjistili, že v posledních měsících byly vypraveny karavany se zásobami na sever k Vélii, ale žádná nikdy nedorazila do cíle a nevrátil se ani žádný přeživší. V následujícím dni ještě zjistili, že mnoho vojáků, kteří se vrátili z Vélie zřejmě trpí psychickou poruchou a žijí velice monotónně.

Dále je kontaktoval jakýsi učenec z univerzity, a slíbil jim odměnu 2000 zl za nalezení jednoho z jejich starších. Družina toto přijala a byla vpuštěna do jeho komnaty, kde nalezli jakousi mapku. Tu rozšifrovali jako mapu kanalizací pod městem. Nalezli vstup uvnitř osamocené strážní věže, kde se proplížili dolů. Tam při prohledávání našli bytelné dveře s runami zářící smaragdovou barvou. V jiné části podzemí našli muže sedícího v křesle. Po delším rozhovoru jim nabídl svou pomoc, neboť muže kterého hledají znával a má jisté informace. Nabídl je prodat za 100 zl a pochvíli cenu zvýšil na 200 zl. V jeden moment se situace vyostřila a šipkami ze stěn dal najevo, že zde není sám. Poté se vše znovu uklidnilo. Nakonec se vrátili k záhadným dveřím a Anton se přenesl za dveře. Z druhé strany to však byly jiné dveře. Otevřel je a zářivé dveře jako by tam nikdy nebyly. Chodba pokračovala do sklepení domu, kde žila rodina, která v minulosti ubytovávala hledaného staříka.